Zase Kundera, tentokrát vstřícný

Kdo bude chtít, může hledat v rozhodnutí Milana Kundery vzdát se svého archivu ve prospěch Moravské zemské knihovny gesto. Znamenající, že světoznámý spisovatel nezanevírá na rodnou zem, jak mu je často vyčítáno. Nejen proto, že do ní celých 30 let nejezdí (anebo přísně anonymně) a nedává žádné rozhovory.

Komentář Praha / Paříž Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Milan Kundera | Foto: Miguel Medina/AFP Photo | Zdroj: Profimedia

Ale hlavně kvůli tomu, že se řada jeho až ve Francii vydaných a později tam francouzsky napsaných románů nebo esejí doposud nedostala k českému čtenáři. Kundera totiž trval na vlastním překladu do češtiny, anebo jeho veledůkladné korekci. A dodával, že k tomu ovšem nemá při další tvůrčí práci čas.

Dalo se však snadno namítat, že je to nefér, neboť třeba portugalské, neřkuli čínské edice také neměl pod kontrolou. Zkrátka Kunderův vztah k domovině a naopak je poměrně složitý. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Zase Kundera, tentokrát vstřícný

Někdo bude dokonce spekulovat, jestli načasování daru brněnské knihovně nesouvisí s místy hodně vyostřenou debatou, kterou na tuzemské scéně nedávno vyvolala kontroverzní objemná Kunderova biografie z pera Jana Nováka. Zahrnující ovšem jen spisovatelovu prvou polovinu života a tvorby, přesněji do exilu v půli sedmé dekády minulého století.

A i když nikdo nečekal, že se k ní věhlasný spisovatel vyjádří, pravděpodobně ji ani nezahlédl, ozvěna hlučné diskuse musela do jeho pařížského bytu aspoň trochu dolehnout. A třeba podnítit předání knih, kresby a výstřižků na Moravu. Stejně jako nedávné a jakoby náhlé ohlášení české verze románu Slavnost bezvýznamnosti.

Samozřejmě to vyloučeno není. I když skutečnost může být podstatně prozaičtější. Neboť ředitel brněnské knihovny Tomáš Kubíček se s Kunderou setkal už před delší dobou a věc se patrně už tehdy probírala. A román z roku 2014 měl údajně česky vyjít ještě před Novákovou knihou, na jaře, a pozdrželo se kvůli pandemii.

To vše, stejně jako poměrně na záhy chystané další publikace v rodné řeči, jsou odrazem reality: Milanu Kunderovi bylo jednadevadesát a momentálně překonává následky úrazu. Na aktivní užívání objemného archívu a supervizi nad českými edicemi mu prostě nezbylo než rezignovat. I když překlady asi bude chtít nejprve vidět a případně poznámkovat.

Hvězdy nad Brnem jak sedmikrásky

A dodejme ještě: dar Moravské zemské knihovně nepochybně souvisí se silným Kunderovým poutem k rodnému městu.

K němuž se přece hlásí neustále. Vydává u tamního nakladatelství Atlantis, brněnskému literárnímu periodiku Host exkluzivně uvolnil několik textů, před pár roky přijal z rukou tehdejšího primátora Romana Onderky čestné brněnské občanství, podpořil stavbu tamního Janáčkova kulturního centra (mimochodem s pěvkyní Magdalenou Koženou, takže šlo o tandem dvou asi světově nejznámějších žijících Čechů, shodou okolností Brňanů) a následně požádal zastupitele městské části Brno-střed, zda by vznikající náměstí před centrem nepojmenovali po jeho otci Ludvíkovi, Janáčkovu žáku a propagátorovi. Jak se i také stane.

Jinými slovy vidět spojnici mezi znovuotevřenou diskuzí nad Kunderovým dílem, ale i životem (což je ovšem přesně to, co on sám žádá přísně oddělovat) a anoncovaným darem soukromého archívu a dalšími věcmi jistě možné je. Ale jednoznačné to nebude. Tak jako skoro nic v jeho románech. A u Kundery vlastně vůbec.    

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme