Přílepek nátury kapraďovité

Instituce a úřady projevují sklon k utajování svých činností snad od nepaměti. A co paměť sahá, byly úplně neprostupné do roku 1989.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Napříště by se nesměly poskytovat veřejnosti žádné informace o probíhajícím trestním řízení (včetně jmen osob v něm figurujících), až pak jen o konečném rozhodnutí.“ | Foto: myrfa/CC0 Creative Commons | Zdroj: Pixabay
Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Přílepek nátury kapraďovité

Když se po nich v nové éře chtěla naopak otevřenost, byly tím zaskočeny a stávaly se transparentními dosti neochotně a pomalu.

A ještě po roce 2000, kdy začal platit zákon o svobodném přístupu k informacím, je museli společenští aktivisté někdy popohánět až nedůstojně. A místa důstojná. Například kancelář prezidenta za éry Václava Klause, když se Lidové noviny domáhaly dlouhé měsíce odpovědi na dotaz po platech některých tamních úředníků. A tak podobně.

Vláda chce omezit zákon o svobodném přístupu k informacím. Úřady by měly další páky na zamítání žádostí

Číst článek

Ostatně později parlament přijal takřečený „náhubkový zákon“, jak se říká kontroverzní. Ve kterém byla po široké kritice ohlazena pasáž zakazující zveřejnit informace o odposlechu: je to možné, když je veřejný zájem silnější než právo na ochranu soukromí dotčené osoby.

Informace třeba až po letech

To vzdáleně připomíná aktuální větu vloženou do návrhu zákona o zpracování osobních údajů, na kterou upozornil server iRozhlas: napříště by se nesměly poskytovat veřejnosti žádné informace o probíhajícím trestním řízení (včetně jmen osob v něm figurujících), až pak jen o konečném rozhodnutí. Jinými slovy – veřejnost se o korupční kauze vysokého politika dozví až po bůhví za jak dlouho vyneseném verdiktu.

Ačkoliv by měla mít samozřejmě právo na informace mnohem dřív, vlastně okamžitě. Vždyť v takovém případě jde o osobu veřejností do funkce dosazenou a jí de facto sloužící. A kauza by jistě mohla mít i vliv na rozhodování lidí při volbách.

Její utajení je vlastně svým způsobem manipulace. Vždyť veřejnost by se ani nedozvěděla, že je ve vazbě nějaká osoba z vysokých pater státní správy nikoli tak známá jako ministr nebo hejtman, jejichž zmizení by bylo ihned patrné. Ale i jejich blízcí podřízení jsou důležití a občané mají vědět, že se kolem nich případně cosi odehrává.

Argument „ochrany spravedlivého procesu“, jímž ministerstvo vnitra obhajuje takřka klasický „přílepek“, které už jsme měli za hudbu minulosti, může tedy těžko platit a před druhým čtením ve sněmovně je třeba to zákonodárcům připomínat.

I když ani oni nemají daleko k úvodem zmíněné tajnosnubnosti.

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme