Rusové slaví 9. května něco jiného než my 8. května
Když jsem začal chodit v 50. letech do školy, byl 9. květen jedním z nejvýznamnějších svátků. Budovy byly olepeny plakáty vyjadřujícími vděčnost Sovětskému svazu, nacvičovali jsme ruské častušky, vodili nás do průvodů a v Praze na Letné jsme sledovali vojenskou přehlídku, na kterou jsme se těšili nejvíce. Vojáci, kteří se na ni připravovali na Bílé hoře, nám malým klukům dovolovali potěžkat samopal, a dokonce jsme si mohli vlézt do tanku.
Hráli jsme si na válku, ale nikdo nechtěl být Němec, a tak jsme my Čechoslováci a Rudoarmějci museli útočit na imaginárního nepřítele.
Co přinese Den vítězství? Vyhlášení jaderné války, možné příměří a jeden velký ruský mýtus
Číst článek
Sovětský svaz nám byl ve škole prezentován jako jediný zachránce a osvoboditel našeho národa a naší povinností bylo být mu vděčný na věčné časy. Doma jsem se ovšem dozvídal, že také Američané měli na našem osvobození nemalou zásluhu.
A školní obraz sovětského osvoboditele v mých očích také poněkud narušilo zjištění, že po válce naší republice zabral část území, Podkarpatskou Rus. Proč – to mi nikdo nedokázal vysvětlit. Pak jsem se dozvídal o rabování, jehož se dopouštěli sovětští vojáci, a o tom, jak si Sovětský svaz s podporou našich komunistů přisvojil československý uran.
Teprve v osmašedesátém roce jsem získal informace o paktu Molotov–Ribbentrop, o okupaci Polska, pobaltských republik a o přepadení Finska.
Jedině porážka
Když sem 21. srpna téhož roku vtrhla Rudá armáda, se symbolickou účastí dalších států Varšavské smlouvy, už jsem se tomu moc nedivil. Potvrdilo se to, co jsem již delší dobu tušil: že sovětské Rusko v roce 1945 vyhnalo z Československa německé nacisty proto, aby nás ovládalo místo nich.
Dokud vládnoucí komunisté poslouchali příkazy Moskvy, bylo všechno v pořádku, jakmile ale chtěli vládnout po svém a demokratičtěji, poslali soudruzi vojáky, aby nadále Československo okupovali a dosadili k moci svoje lidi. Nevím, proč se režimu, který následoval, dodnes říká „normalizační“, a ne okupační. Asi proto, že poražení občas přejímají jazyk vítězů.
Od té doby byly oslavy 9. května, organizované režimem, nikoli projevem vděčnosti za osvobození, ale výrazem oddanosti vládnoucích komunistů tomu, kdo právě seděl v Kremlu. A za tím účelem se také stavěly nové pomníky, včetně toho věnovaného maršálu Koněvovi.
Po sametové revoluci jsme se vymknuli z ruského sevření a slavíme konec druhé světové války v Evropě a osvobození od nacismu 8. května. A je to správné. Rusové totiž 9. května slaví něco jiného než my. Nazývají to Velkou vlasteneckou válkou a ta pro ně začala teprve přepadením Sovětského svazu 22. června 1941 nacistickým Německem. To bylo jejich spojencem a při útoku na Polsko, kterým světová válka téměř o dva roky dříve začala, mu kryli záda.
O tom se ale v současném Rusku mluvit nesmí. Vítězství ve Velké vlastenecké válce Putinovo vedení užívá jako mýtus ospravedlňující ruskou válku proti Ukrajině. Jedině porážka v ní by snad mohla vrátit tohoto agresora z mytického blouznění zpátky do reality.
Autor je filozof a pedagog
Proč starostové obcí ministru školství za STAN nerozumí?
Petr Šabata
Bude zálohování PET lahví záminkou k dalšímu zdražování?
Julie Hrstková
Zvyšování platů ústavních činitelů. Ztratila vláda kontakt s realitou?
Jan Vávra
Netanjahu zpátky na koni. Ale kulhavém
Jan Fingerland