Žádný muž zákona z pláně před brazilským kongresem neodjížděl se šípem zapíchnutým ve stehně. To se stalo při jednom z minulých protestů, které měly stejně jako tento připomenout, že na práva původních obyvatel se zapomíná. Že se do jejich území zařezávají pily dřevorubců, zarývají radlice agrobyznysmenů a zaplavují je mělké a šíré vody amazonských vodních elektráren.

Tentokrát ale byla demonstrace rozporů mezi dvěma součástmi brazilské společnosti na pohled ještě masivnější a ve skutečnosti i naléhavější. Ne že by se nějak skvěle vůči Indiánům chovala vláda předchozí levicové prezidentky Dilmy Rousseffové, schovanky „tatíčka“ Luly, kdysi nesmírně oblíbeného prezidenta. Přece jen ale byla vnímána jako někdo, kdo se za menšiny aspoň chce stavět, i když zároveň musí zajistit rozvoj Brazílie, kterému zkrátka i část Amazonie může padnout za oběť. Nakonec před svým tušeným koncem začala rychle schvalovat vymezení indiánských rezervací, aby si zajistila podporu této málo početné, ale stále výrazné (a světoznámé) skupiny obyvatel.

Nová vláda prezidenta Michela Temera, který proti Dilmě se svou stranou pomáhal zosnovat impeachment, se nějak zvlášť nesnaží bránit práva původního obyvatelstva. A ani to nemaskuje. Má daleko víc práce s make-upem proti korupčnímu skandálu, do kterého je namočena stejně jako předchozí vláda. Do čela vládní agentury FUNAI, která má na starosti vytváření nových rezervací, postavila nakonec člověka, který obhajuje kácení a dolování na indiánských územích.

Jenže to už se z fotoreportáží, jež se objevily v médiích a obletěly sociální sítě, většinou nikdo nedozví. Troufám si odhadnout, že pro spoustu z nás, konzumentů médií, to nakonec budou jen úsměvné či pitoreskní obrázky. Takové etno či exotika. A nic víc za tím. Je to škoda. To, že se takzvaná civilizace čím dál víc zahryzává do území původních obyvatel, nezastavíme. Zvlášť, když je v Brazílii indiánů ani ne půl procenta populace.

Tahle „civilizace“ se ale zahryzává čím dál více do Amazonie. Do obří oblasti, kterou známe i my pod souslovím zelené plíce planety. Zahryzává se tedy do vlastních plic. Do plic všech z nás. A nakonec, i když jen plíživě a tiše, taky do našeho svědomí.

David Koubek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít