Podivný ústavní svět Aleše Gerlocha

Prezident Miloš Zeman před časem nominoval do funkce ústavního soudce experta Aleše Gerlocha. Nominace se setkala s nesouhlasnou reakcí v části právnické obce, některých politických stran i expertů. Senát nakonec po emotivní debatě nominaci zamítl.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Aleš Gerloch, právník a profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Hlavním důvodem byla Gerlochova předchozí spolupráce s Hradem, při níž pomáhal formulovat některá kontroverzní stanoviska Kanceláře prezidenta republiky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Podivný ústavní svět Aleše Gerlocha

Mnohé popudil také jeho několik let starý návrh přepsat preambuli Ústavy tak, aby místo občanské definice české státnosti stanovila, že „Česká republika je vlastí příslušníků českého národa a příslušníků národnostních menšin a entit, které jsou s ní spjaty”.

A byla zde také Gerlochova minulost: dlouholeté členství v komunistické straně během doby normalizace či spekulace o jeho spolupráci s komunistickou tajnou policií. Potřebnou většinu senátorů pro podporu nominace tak nakonec nezískal, přestože je Gerloch řadou svých kolegů považován za kvalitního ústavního experta.

Prezident zamítnutí Gerlochovy nominace opakovaně kritizoval jako nemístnou politizaci celé záležitosti. Senátoři, kteří hlasovali proti nominaci, si podle něj chtěli užít pětiminutovku slávy. Tím by celý případ mohl skončit i pro Gerlocha, který se mohl spokojit s tím, že nemalá část veřejnosti bude jeho odmítnutí vnímat podobně jako Zeman.

Senát udělal dobře

Jenže Gerloch se bohužel začal v poslední době k odmítnutí své nominace vyjadřovat v médiích. A to způsobem, který dává za pravdu těm z jeho kritiků, kteří tvrdili, že Ústavu chápe velmi účelově, a i proto byl v minulosti ochoten podpořit některé sporné prezidentovy výklady nejvyššího zákona země.

Zeman: Nezvolením Gerlocha si senátoři prožili pětiminutovku slávy, uškodili ale Ústavnímu soudu

Číst článek

V rozhovoru pro Lidové noviny Gerloch kupříkladu tvrdil, že Senát si špatně vykládá Ústavu, když prezidentovu nominaci podrobuje důkladnému zkoumání. Když Ústava stanoví, že „prezident jmenuje ústavní soudce se souhlasem Senátu“, měli tím podle něj tvůrci na mysli údajně jen formální schválení prezidentovy nominace.

To ovšem z formulace „se souhlasem Senátu“ v žádném případě nevyplývá. Tam, kde Ústava předpokládá jen formální autorizaci rozhodnutí jedné ústavní instituce jinou, používá mnohem jednoznačnější jazyk. Stanoví kupříkladu, že prezident jmenuje a odvolává ministry na návrh premiéra.

Prezidentovi tato formulace nedává podle většiny ústavních expertů téměř žádný prostor k odmítnutí premiérova rozhodnutí, což ovšem neodradilo prezidenta Zemana od toho, aby v minulosti odmítal premiérovo rozhodnutí formálně potvrdit. Gerloch se proti takové účelové interpretaci Ústavy nijak aktivně nestavěl.

Gerloch ústavním soudcem nebude. Senátoři jeho kandidaturu v tajných volbách neschválili

Číst článek

Je tedy s podivem, že v případě své vlastní nominace na ústavního soudce naopak trvá na tom, že Senát měl prezidentovo rozhodnutí jen formálně orazítkovat, ač Ústava výslovně vyžaduje souhlas Senátu.

A nemůže to být ani jinak, protože Senát je na rozdíl od prezidenta kolektivní instituce čítající 81 senátorů, v níž se hlasuje, takže od něj není formální souhlas možné ani požadovat. Což není případ prezidenta, který má být v případě svých některých kroků jen jakýmsi nejvyšším notářem.

Gerloch by toto vše měl jako ústavní expert vědět. To, že v reakci na odmítnutí své nominace dál dosti cynicky ohýbá výklad Ústavy tak, aby byl konformní s prezidentovým účelovým viděním, jen potvrzuje, že Senát udělal dobře, když jeho nominaci zamítl.

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme