Přesto je pozoruhodné, že prakticky neslyšíme od rozohněných kritiků, jak jinak měl premiér Petr Fiala reagovat na prezidentův ultimativní požadavek na osobní setkání s budoucími členy vlády.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Leschtina: Ministerští kandidáti nejsou skvadrou zbabělců

Jistě, zmarněný čas, který zasklená hlava státu tráví tlacháním s jednotlivými kandidáty, je trestuhodným, navíc ústavně nepodloženým zdržováním na cestě k nové vládě. Nejsou to však vehementně propíraní ministerští kandidáti, ale prezident, kdo zmrazil proces jmenování Fialova kabinetu v době přetrvávající epidemické pohromy.

Ano, jsou to směšné až pitvorné výjevy, linoucí se z lánského zámku, které vzbuzují pocity studu. Hlavní vinu ale na tom nenesou ženy a muži nominovaní do vlády, kteří s hlavou státu stráví pár desítek minut. Ale prezident, který si vynutil tuhle čtrnáctidenní pokleslou show, tak ponižující pro celou zemi.

Vynucený strategický úkrok

Jsme jen svědky dalšího projevu Zemanova zvrhlého exhibicionismu, nedbajícího na destrukci vlastní důstojnosti. Ten se u něj už dříve projevoval, pravda s ne tak ničivými důsledky jako nyní. Například když veřejnost zásobil záběry svých „rozcapených“ plaveb po rybníce v gumovém člunu, v posledních letech už taženém zapřaženou ochrankou.

Samozřejmě, lánská fraška Fialovým ministerským kandidátům na důstojnosti nepřidává. Zvlášť když někteří k ní přistoupili až příliš vstřícně, namísto aby vyjádřili odstup ledově profesionálním poker face. Přesto je ale poněkud laciné až hysterické vykreslování nastupující vlády jako skvadry zbabělců plazících se před Zemanem.

Představme si, že by Fiala odmítl Zemanův požadavek na setkávání s adepty do vlády. A rovnou by naservíroval prezidentovi vládní tým ke jmenování včetně ministra, přes kterého podle Zemana „nejede vlak“. Co by se asi tak stalo?

Zeman by se nejspíše zasekl a točil by se na tom, že neodmítá jmenovat Fialův kabinet, ale učiní tak až po jednání s navrhovanými ministry. Jak by pak vyzněla případná Fialova kompetenční žaloba u Ústavního soudu, když Hrad by opakoval, že prezident přece žádné kompetence premiérovi neupírá, jen se chce vyptat budoucích ministrů na jejich plány?

Z tohoto úhlu pohledu se jeví Fialův souhlas se schůzkami v Lánech nikoliv jako definitivní podvolení prezidentově zvůli, ale spíš jako vynucený strategický úkrok. Který by měl směřovat k tomu, že po premiérově ústupku prezident jmenuje celou vládu v přislíbeném termínu.

Převzato z Plusu

A jestliže by Zeman dál trval na svých výhradách byť k jedinému kandidátovi na ministra? Pak teprve by nastal čas na tvrdý střet s prezidentem a neprodlenou žalobu k Ústavnímu soudu.

Přičemž vítězové voleb, přinucení jednat se Zemanem z pozice síly, by pak měli být připraveni i na nejhorší variantu: Že prezident i díky svým zdravotním potížím už ztratil smysl pro realitu a pohrává si s myšlenkou, že by mohl ignorovat i rozhodnutí Ústavního soudu.

Autor je publicista

Jiří Leschtina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít