Úskalí a naděje politické plavby Pirátů

Než se začnou případní sympatizanti pirátské otevřenosti kombinované s liberálním a proevropským postojem radovat, je potřeba si uvědomit, že nejtěžší část jejich plavby v bouřlivých vodách české politiky a veřejného mínění je teprve čeká.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Předseda Pirátů Ivan Bartoš | Foto: David W Cerny | Zdroj: Reuters

Pokud zvažujeme základní a veřejně známý politický styl Pirátů, mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že Piráti na transparentnost nejen sází, ale také se otevřenosti v komunikaci drží. Na jejich víkendovém sjezdu měli všichni zájemci, včetně novinářů, možnost ukojit svou zvědavost na oficiální i neoficiální úrovni.

Zajímavý prvek, v politice dosti ojedinělý, je také jistá bezprostřednost. Málokdy se totiž stává, že politik - a poslanec k tomu - na zjišťovací dotaz odpoví bez vytáček, že neví. A s omluvou, že se specializuje na jinou oblast, odkáže na svého kolegu.

Charakteristické pro sjezd Pirátů bylo ale uvědomění si určitých reálných souvislostí, které jejich předseda Ivan Bartoš nazval pokorou.

Piráti totiž vznikli odspodu, aktivistickou cestou. Jejich hlavní úkol tedy je přetvořit politické uskupení v profesionalizovanou stranu, disponující expertním odborným zázemím, širokou členskou základnou a zástupci, kteří jejich slova a program předají veřejnosti. Protože byť ve svém programu mají teze týkající se například školství, zdravotnictví, daní nebo dopravy, doposud neměli dostatek osobností, a tím pádem prostoru své teze hájit. 

Propagace na sociálních sítích je totiž přece jen odlišná od veřejných akcí a debat v médiích. Při rozšiřování strany se také v zájmu vlastním i svých stávajících a potenciálních voličů musí naučit rozpoznat politické oportunisty a dobrodruhy vidící pouhou kariéru. 

Přerod v trvalku

Jejich rozhodnutí neúčastnit se vládní odpovědnosti je mimo jiné možné číst jako poučení z chyb minulých, které učinili například Zelení nebo Věci veřejné. Strana nepřipravená vládnout by se totiž v zájmu vlastního přežití měla soustředit na svůj růst. 

Volba předsednictva Pirátů naznačila, že se členská základna shoduje na liberálním a proevropském směru kombinovaném s dalším důrazem na transparentnost. Což je úmysl s velkým potenciálem, protože reálná a dostatečně vlivná politická síla s liberálním proevropským programem na české politické scéně v současnosti chybí. 

Rok 2017 byl rokem politických paradoxů

Číst článek

I pokud se ale Pirátům podaří rozšířit své kapacity, číhá na ně nebezpečná mělčina vnitřních sporů. Komunikace ve straně je minimálně stejně důležitá jako její odborné zázemí a čitelná politika. A bude odlišná ve straně čítající něco přes 500 členů nyní a ve straně, která bude skutečně masová.

Zdá se, že si jsou Piráti vědomi toho, že jim k úspěchu mimo jiné pomohla ojedinělá politická a dějinná souhra okolností nesoucí se ve znamení selhání dosavadních stran přesvědčit voliče o své vhodnosti.

Nynější úmysl Pirátů stát se masovou stranou je zřejmý. Od úmyslu k jeho uskutečnění ale bývá dlouhá cesta a ta pravá a těžká cesta přerodu v politickou trvalku české politiky Piráty teprve čeká. 

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme