Jsme Piráti a tohle nás nezajímá

Piráti už to za své hlasování, jímž kolektivně podpořili na státní vyznamenání hvězdu normalizační poezie Karla Sýse, schytali ze všech stran - a vůbec jim to neuškodí.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Místopředseda sněmovny Vojtěch Pikal z Pirátů

Místopředseda sněmovny Vojtěch Pikal z Pirátů | Foto: Pirátská strana, Pirátská strana/ Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.0 Generic | Zdroj: Flickr

Speciálně pak jejich místopředsedovi Poslanecké sněmovny a nejvýše postavenému Pirátovi v zemi Vojtěchu Pikalovi, jenž by měl kromě několika hodin doučování moderní historie dostat také lekci, že na sociální sítě píšeme pouze tehdy, když se plně soustředíme na to, co chceme sdělit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jindřich Šídlo: Jsme Piráti a tohle nás nezajímá

Piráti teď celkem otevřeně nabízejí omluvy na všechny strany a sypou si na hlavu, co jim pod ruku přijde. Asi se jim to dá věřit, protože pokud je zatím skutečně nemůžeme z něčeho obvinit, je to onen tradiční politický cynismus.

To neznamená, že se mu na Malé Straně rychle nenaučí, zatím by si ale publikum a někteří jejich voliči, kteří si teď zoufale kladou otázku, komu to zas dali svůj hlas, měli zvyknout na jinou vlastnost Pirátů. Vlastnost, s níž se oni někteří voliči ve věku nad 40 let budou patrně trochu obtížně vyrovnávat.

Piráty některé věci už prostě nezajímají. Je to čistě generační strana, gró jejich klubu tvoří mladí muži ve věku kolem třicítky. Na 90. léta pohlížejí s přirozeným despektem a pokud se jim - jako kupříkladu autorovi této poznámky - připlete do myšlenek na ty roky jistý sentiment, má co dělat tak s jejich dětstvím.

Děti našich voličů

Piráty - na rozdíl od kompletního zbytku politické scény i podstatné části české žurnalistiky - neformovala 90. léta. Nevzpomínají na ně jako na období vrcholné svobody a svých největších politických úspěchů, ani jako na čas, kdy prohrávali jedno hlasování za druhým a chystali se léta na převzetí moci - nebo o ni snad už navždy definitivně přišli.

Nevzpomínají na ně vůbec, protože nemají důvod. A některé věci jsou jim docela upřímně jedno, kupříkladu ony debaty o minulosti, kterou jsme více či méně zažili my ostatní. Oni už většinou ne. Jejich svět je úplně jinde.

Ne že by jim občas jistá pokora směrem k minulosti neprospěla, protože má co dělat se všeobecným rozhledem - ovšem, toto je samozřejmě opět poznámka stárnoucího odchovance 90. let.

Piráti se zatím ke všem svým problémům stavějí celkem otevřeně čelem a nemají problém se omluvit, pokud se jim povede přešlap. Jako že se jich v poslední době povedlo víc.

K jejich image ale taky zčásti patří nepřehlédnutelná lehká mladistvá arogance, která někdy vcelku funguje. Málokdo dokáže Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně tak vytočit, jako šéf poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek, který je dokonalou ukázkou mimořádně vysoké inteligence i sebevědomí.

Průzkumy zatím neukazují, že by to Pirátům nějak zvlášť škodilo. Trochu v tom připomínají někdejší ODS, která při všech mnoha myslitelných rozdílech uplatňovala podobný přístup: Když se vám to nelíbí, tak nás prostě nevolte. My své voliče známe a víme, co od nás chtějí a co je zajímá.

Mimochodem, je docela zábavné, že se právě v ODS dnes Pirátům občas říká „děti našich voličů“.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme