Osudový rok českého piva

Zpráva o katastrofálním výpadku českého piva nevzbudila pozornost, jakou zasluhuje, i když o katastrofu jde v každém případě.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Součástí práce sládka je i ochutnávka piva z pivního tanku | Foto: Markéta Vejvodová | Zdroj: Český rozhlas

Spotřeba piva v Česku totiž loni byla nejmenší od roku 1960. Celý výpadek má jediný důvod. Hospody byly značnou část roku zavřeny, průměrný Čech proto vypil v hospodě asi 70 piv, zatímco v roce 2019 to bylo o polovinu víc.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Osudový rok českého piva

Piva z lahví nebo plechovek se prodalo zhruba stejně. Zpráva od Českého svazu pivovarů a sladoven obsahuje větu, že „krize se promítá do obchodních ztrát, ale i osudů celé řady lidí, kteří pivovarnickou tradici jako národní poklad střeží“.

Paradoxně se může stát, že stížnosti pivovarníků, sládků a hospodských narazí na zeď nepochopení, a mohou dokonce vyvolat podrážděné reakce. Na co si vlastně ti lidé stěžují? Každý chápe, že to mají těžké, ale v uplynulých měsících to přece měli těžké všichni. S odstupem by se dokonce dalo říct, že omezit přístup k alkoholu může mít pozitivní vliv na zdraví a duševní stav populace.

Výroba piva loni klesla o 6,9 procenta na 20,1 milionu hektolitrů. Lidé ho vypili nejméně od 60. let

Číst článek

Nejde ani zapomenout, že stát z peněz daňových poplatníků umožnil většině hospod přežít. Řekněme si to na rovinu, výrobní procesy a služby spojené s pivem nejsou z hlediska tuzemské ekonomiky úplnou nezbytností. Pokud pivovary a hospody přežijí, bude dobře, ale lidé se bez nich také obejdou.

Kulturní hodnota

Odehnat stesky pivovarníků se ale tak snadno nepodaří. České pivo a česká hospoda jsou totiž něčím, co přesahuje jednotlivce, kteří v oboru obchodují, a také dobu, ve které dnes žijeme.

Pivo má v českých zemích doloženou tisíciletou tradici. Jeho výroba i konzumace se staly součástí národní kultury, to znamená, že souvislosti pivních rituálů není možné pochopit bez toho, že se člověk zabydlí v české společnosti. Možná platí naopak, že česká kultura v tom širším smyslu by bez piva vůbec nebyla českou kulturou.

Stejně důležitá je ovšem zdánlivě přízemní ekonomická rovina. Tuzemský potravinářský průmysl prochází úpadkem a v zásadě nemá nic, co by nabídl jako svou jedinečnou specialitu. Česko se stává zemí, která je odkázána na odvětví spojená s chemií, výrobou strojů nebo prostě zpracováním železa, zemědělské plodiny ale nedokáže kultivovat ani do té míry, aby uspokojila vlastní potřebu, natož aby s nimi zamířila na zahraniční trhy.

Jedinou výjimkou je v tomto směru pivo, poslední naděje, že také Čech dokáže produktům svých polí dodat vyšší hodnotu. Pivaři dnes mají výrobce i prodejce v každé malé obci, tím podporují hospodářskou soběstačnost odlehlých oblastí.

Kultura piva je jedinečná a ekonomika také. Normální časy se vrátí, až je budeme moct zapít ve stejné hospodě a stejnou značkou piva, jakou jsme pili před pandemickou krizí.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme