Pohled z Ruska - v Praze vznikne vláda cizí české mentalitě

Po vypjaté předvolební kampani, která již tradičně překypovala katastrofickou rétorikou, bývá osvěžující podívat se na celou věc zvenčí.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš | Foto: David W Cerny | Zdroj: Reuters

Zahraniční komentátoři povětšinou dávali vítězství Andreje Babiše do souvislosti s nárůstem národoveckých a populistických hnutí ve střední Evropě. Nejčastěji zmiňovanými Babišovými souputníky jsou maďarský Viktor Orbán a polský Jarosław Kaczyński.

Definice toho, co vlastně ten populismus je a koho označovat za populistu, ponechme protentokrát akademickým politologům. Ale v zásadě jde o to, že takový politik se řídí nikoli svým přesvědčení nebo dokonce vizí, ale tím, co vyčte z průzkumů veřejného mínění.

Z tohoto hlediska ovšem Andrej Babiš klasickým populistou není, jinak by třeba netrval na zavedení EET. Což věru není věc, která by mu získala body u valné většiny občanů.

Jenže úspěšní populisté pracují s poněkud hlubšími motivacemi, než jsou témata, která za pár měsíců odezní. A právě tyto motivace se v Česku, Polsku a Maďarsku dost odlišují.

Uvědomil jsem si to při četbě mírně provokativního textu odborníka na střední Evropu Maxima Samorukova z moskevského Centra Carnegie. Ten upozorňuje, že pokud jsou některé politické síly označovány za národně populistické, ať už jde o francouzskou Národní frontu Marine Le Penové, nebo o polskou stranu Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczynského, klíčové je to slovo národní. Protože to určuje náplň.

Proti české mentalitě

"Maďaři se ani po sto letech nesmířili se ztrátou své velikosti a Orbán jim dává svou zahraničně politickou aktivitou pocit, že Maďarsko je jedním z nejviditelnějších států v Evropě. Poláci mají rádi pocit morální nadřazenosti tváří v tvář přesile. Kaczynski to ví a dělá vše pro to, aby utiskovatelů bylo dostatečné množství: ruské hordy, ukrajinští banderovci, islámští migranti, bezbožný Západ s Merkelovou," píše Maxim Samorukov.

Oproti tomu si Češi zakládají na své pragmatičnosti, zdravé a v dobrém slova smyslu měšťácké mentalitě bez nějakých ideologií, ať už světských nebo náboženských. Což lze sledovat už od dob národního obrození, protože jeho nositeli byli živnostníci a dnešním termínem nižší střední třída. Na rozdíl od Polska a v menší míře Maďarska katolická církev u nás nebyla nositelem národní myšlenky, stejně jako aristokracie.

Ostatně, v takovém Maďarsku si dost obtížně lze představit, že by krajní nacionalisty vedl poloviční Japonec. Stejně jako si lze představit osud polského politika, pocházejícího třeba z Ostravska. Pokud by se nezbavil regionálního přízvuku, jen těžko by měl šanci na úspěch.

Maďarský premiér Viktor Orbán | Foto: Laszlo Balogh | Zdroj: Reuters

Tím rozhodně nechci tvrdit, že role Andreje Babiše coby hegemona české politiky je v pořádku. Coby největší soukromý zaměstnavatel v zemi a majitel jednoho z nejdůležitějších mediálních domů je coby politik ve střetu zájmů z definice.

Jenže česká nedůvěra vůči ideologiím a praktičnost vede také k tomu, že většině voličů jsou srdečně jedno zprávy o jeho spolupráci s StB nebo o dotačním podvodu v případě Čapího hnízda. Protože s StB přece v zahraničním obchodu spolupracoval každý. A podvod za 50 milionů korun při rozměru Babišova majetku opravdu řeší málokdo.

Maxim Samorukov předpovídá, že vznikne středopravá vláda, která bude mít své korupční skandály, ale rozhánět soudy nebo likvidovat opozici nebude. To prý je naprosto cizí české mentalitě. Já osobně bych se spíše spoléhal na pojistky typu Ústavního soudu či Senátu. A hlavně na aktivitu občanů, kteří budou případnému omezování demokracie bránit. Ale je to vlastně v naší mentalitě?

Ondřej Soukup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme