Politické kampaně s benefity nelze tolerovat

Jsou prezidentská setkání s občany v krajích kampaň, nebo nejsou? Spor Miloše Zemana s úřadem pro dohled nad financováním politických stran se potáhne ještě dlouho.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Miloš Zeman

Prezident Miloš Zeman | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Nejdůležitější přitom není, jaký bude mít dopad na hlavního aktéra, prezident se nebude koneckonců věčně jmenovat Miloš Zeman. Mnohem podstatnější bude odpověď na obecnou otázku: do jaké míry ještě může obhájce jakéhokoli úřadu využívat ve volbách svou pozici, aby to nenarušovalo férovost volební soutěže? Právě toto je klíčové pro budoucnost volebních kampaní v Česku. A vlastně i kvalitu zdejší demokracie. 

Je jasné, že obhájce jakéhokoli úřadu má vůči vyzývatelům vždy výhodu. Je ve veřejném prostoru automaticky přítomen z titulu držitele příslušné funkce.

Těžko například premiérovi zakázat jezdit před volbami na summity, těžko ministrovi vnitra zakazovat před volbami přítomnost na místě velké katastrofy, když se, nedejbože, nějaká odehraje, těžko prezidentovi zakazovat třeba politický projev na otevření výstavy Země živitelka, jak jsme to viděli uplynulý týden. To všechno jsou aktivity, které přirozeně vyplývají z výkonu příslušné politické funkce. Můžeme je nazvat „přirozený bonus obhajoby“. 

Problém ovšem nastává, když si držitelé úřadů začnou hrát s myšlenkou, že by se bonus dal zneužít. Vzpomeňme například na výjezdní zasedání vlády Jiřího Paroubka v krajích před volbami v roce 2006, na která navázala i Topolánkova vláda před krajskými volbami v roce 2008.  

Všichni ministři tehdy slibovali peníze na řešení lokálních problémů a všichni samozřejmě tvrdili, že nejde o kampaň, ale o běžný výkon úřadu. Že to Paroubkovi ani Topolánkovi v následných volbách neklaplo, je věc jiná - pověrčivec by ale možná řekl, že se jim vrátila ne úplně fér praktika. 

Držitelé benefitů 

Dá se formulovat obecné vodítko pro posuzování takových situací? Dá a není to těžké. Pokud držitel úřadu dělá něco, co mu jeho funkce přímo neukládá, neměl by se vymlouvat a přijmout bez řečí fakt, že jde o součást kampaně. 

V žádném zákoně například není napsáno, že vláda je povinna zasedat v krajích. V případě prezidenta nikde nestojí, že musí organizovat masová setkání s občany. Ani na jednom samozřejmě není nic špatného, naopak. Ale před volbami je nutné posuzovat tyto aktivity jako součást předvolebního marketingu.

Zákon o prezidentské volbě je nejasný, kontrolní úřad má problém stanovit začátek kampaně

Číst článek

Politickým konkurentům ministrů či prezidenta publicitu podobného typu nikdo z veřejných peněz nezaplatí, musí se o ni postarat sami. Takže v rámci férovosti by se podobné aktivity obhájců měly započítat do nákladů na kampaň. Takhle jednoduché to je. 

Argumenty prezidentského mluvčího Ovčáčka, že pokud někdo označuje prezidentovy mítinky v regionech v době předvolební kampaně za kampaň, narušuje tím ústavnost, jsou nesmyslné. Prezidentovi nikdo nezakazuje, aby se s občany scházel.  

Jde jen o to, aby v době kampaně řádně vyúčtoval to, co musí automaticky vyúčtovat jeho konkurenti. Pokud se máme bavit o narušování ústavnosti, tak rizikem je v tomto případě spíš možnost neférovosti politické soutěže, než cokoli jiného. 

Takže shrnuto: s tím, že funkce přináší jisté předvolební benefity, nic dělat nelze. Všechno se odladit nedá a pokoušet se o to, by bylo nesmyslné.  

Je ale důležité, aby držitelé benefitů svou výhodu nezneužívali. Což se pohlídat dá a pohlídat se má. Nejen ve volbách prezidentských, ale i ve všech ostatních, samozřejmě. 

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme