Nebo zda ji některý z nadřízených žalobce Jaroslava Šarocha ještě vzkřísí. O to zajímavější bylo sledovat první, vesměs zbrklé reakce politiků.

Převzato z Plusu

Prezident Miloš Zeman rovnou přispěchal s gratulací Andreji Babišovi. Těžko říct, zda v jeho nevinu věří. Ještě před několika roky, kdy se o Babišovi vyjadřoval velmi nelichotivě, by možná utrousil cosi o mafiánském kapitalismu.

Jenže v posledních letech přejal Babišovu tezi, že si lze v České republice objednat trestní stíhání. K tomu se přihlásila i poradkyně jednoho a ministryně spravedlnosti ve vládě druhého, Marie Benešová.

Zatímco se Babiš tetelí blahem nad tím, že žalobce, jehož podezříval z korupce, protože jinak se slova o stíhání na objednávku vyložit nedají, změnil názor, ještě pikantnější piruetu předvedla pravicová opozice.

To ona nyní zpochybňuje právní stát, naznačuje možnost zastavení trestního stíhání na objednávku a vede jalové řeči o návratu komunistické prokuratury sloužící vládě. Nikdo nevíme, jak bude vypadat finále případu, ovšem silných slov už padlo, že jeden neví kam s nimi.

Vyjeté koleje a každodenní provoz

Nebylo by přitom moudřejší, kdyby i opoziční lídři přiznali, že je lepší Babiše nahánět na programových dostizích než morálními či právními soudy? Dosavadní opoziční strategií bylo poukazovat především na Babišovu nedůvěryhodnost a aféry s ním spjaté. Padesát milionů na Čapí hnízdo nebyl jediný problém.

Dál tu je prošetřovaná reklama na tuto farmu, unijní dotace pro holding Agrofert ve spojitosti s možným Babišovým střetem zájmů nebo způsob, jak Babiš coby byznysmen nakládal s firmami, které kupoval či válcoval.

Leč nic z toho nezaujalo voliče natolik, aby dali šanci vzniknout vládě bez hnutí ANO. Snad už každý v této zemi svůj názor na Andreje Babiše má. Přesvědčovat přesvědčené je zbytečné a lovit mezi sympatizanty ANO morálními soudy nad Babišem nedává smysl. Rozumnější by bylo střetnout se s Babišem v pohledu na ekonomiku, sociální systém, školství, zdravotnictví nebo zahraniční politiku.

Tady ale vyvstává potíž. Jednak je ANO ideově amorfní, ochotné realizovat program koaličních partnerů. A když premiér Babiš či ministryně financí Schillerová nechají nahlédnout do svého nitra, ukáže se, že by raději vládli s pravicí než levicí. Taková situace by nakonec mohla vyhovovat i sociální demokracii, která vždy voliče snáz lákala na kritiku pravicových opatření než na vlastní vládní výsledky.

Když zalistujeme výstřižky starých novin, připomeneme si, že od ODS, KDU-ČSL, Starostů a nezávislých i některých představitelů TOP 09 před volbami zaznívalo, že by o spolupráci s ANO vyjednávat mohli, kdyby nehrozilo, že kabinet povede trestně stíhaná osoba.

Nyní asi opozice argumentaci poopraví, nicméně kdyby chtěla Babiše skutečně rozhodit a časem třeba i porazit, zkusila by do hnutí ANO, v němž je řada výrazně liberálně vyprofilovaných osobností, vnést zmatek. Třeba právě věcnou diskusí nad programovými tématy, která by demokratickým stranám i babišovcům odkryla čerstvý koaliční potenciál a naopak do kouta zahnala současné spojence ANO z komunistické strany a Okamurovy SPD.

Toho se však hned tak nedočkáme. Čeští politici si zvykli na vyjeté koleje a každodenní provoz nám zpestřují leda dunivými výroky a teatrálními pózami.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít