Pro některé pozorovatele z Evropy je to důkaz, že Amerika bere etické dilema, které se k potratům váže, dostatečně vážně, vážněji než amorální a cynická Evropa. Pro jiné jde naopak o doklad amerického zpátečnictví a hysterie, založené na nadměrné roli politického křesťanství.

Nejvyšší soud se teď chystá zrušit precedens, na kterém právo na ukončení těhotenství, byť omezené a regulované, stojí – a sice ono památné rozhodnutí tehdy liberálního soudu z ledna 1973, známé jako Roe versus Wade.

Poměrně nezvykle unikl do médií náčrt verdiktu z pera soudce Samuela Alita, ve kterém se precedens ruší. Předpokládejme, že se v těchto intencích soud opravdu rozhodne. Co to znamená?

Především to, že označovat pravicovou většinu Nejvyššího soudu 6:3 za konzervativní, je nepřesné. Jedná se o soud radikální, aktivistický, revoluční, nemající nic společného se skutečným konzervatismem. Ten totiž ctí precedens, navíc tak politicky ožehavý, jakým bylo skoro 50 let staré rozhodnutí. Soudci jmenovaní republikánskými prezidenty většinově dávají přednost svým názorům, svému přesvědčení, svému ideologickému založení před stabilitou systému a před legitimností soudu v očích Američanů jako nezpolitizované instituce.

Potratová turistika

Tento smutný čin je jen dalším dokladem, že opravdový konzervatismus v politice Spojených států je mrtev. Republikánská strana, která se proměnila v kult Donalda Trumpa, je už nějakou dobu nebezpečím pro ústavnost a demokracii v zemi.

Převzato z Plusu

Zrušení precedentu v otázce potratů oslabí Nejvyšší soud jako takový, protože ho většina Američanů bude považovat jen za další politickou instituci, která hraje podle taktiky „účel světí prostředky“, a ne za garanta ústavnosti.

Řekněme raději hned nahlas, že rozhodnutí Roe vs. Wade z roku 1973 bylo z hlediska ústavnosti mizerné. Vytvořilo nové ústavní právo na soukromí v oblasti, kde předtím neexistovalo, a kvůli tomu muselo vyrobit komplikovanou právní teorii, takzvaný substantive due process, aby to špatné rozhodnutí ospravedlnilo. Výsledkem bylo 50 let kulturní války mezi radikální pravicí a značnou částí levice. Pro ty z nás, kteří potrat považujeme za zlo, které by mělo být pečlivě ústavně ošetřeno a kanalizováno do podoby nutného zla, sankcionovaného v některých nutných případech, to byla opravdová medvědí služba. Jenže pokud bychom měli rušit etablované zákony jen proto, že jsou špatné, mnoho by jich nezůstalo. Stabilita a legitimita systému je důležitější.

Potraty se tedy nyní, poté co soud rozhodne, vrátí státům a každý stát rozhodne podle toho, kdo ve státní legislativě má většinu. Některé státy zcela jistě potraty de facto zakážou. Vytvoří se nežádoucí mezistátní potratová turistika, kulturní válka nejenže bude pokračovat, ale zesílí, a údajně konzervativní soudce Sam Alito by mohl mít nad rakví opravdového konzervatismu pěkný projev.

Sečteno a podtrženo: V této válce jsou jen poražení.

Autor působí na New York University Prague

Tomáš Klvaňa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít