V první řadě je třeba říci, že čtyřicetistupňové teploty a vítr dosahující sto až sto dvaceti kilometrů v hodině jsou důkazem síly přírody. Plamenný živel se šířil tak rychle, že během hodiny a půl jeho řádění bylo opravdu těžké efektivně zasáhnout.

Mrtvých a zraněných ale mohlo být mnohem méně, kdyby v hustě obydlených oblastech nedošlo k neorganizované a nelegální výstavbě.

Vlny nebo život

Jen v samotném městě Mati, kde bylo nejvíce mrtvých, se jasně prokázaly zhoubné následky načerno nebo jinak pokoutně postavených staveb. V zóně sto metrů od moře žádné být nemají a přesto jsou. Samozřejmě domy čnící nad mořem působí radost jejich obyvatelům, i turistickým návštěvníkům. Výhled je úžasný a do chladivých vln kousek.

Jenže v krizové situaci lidé snažící se v moři zachránit narazili na limity známé nejen z Řecka, ale třeba také z Chorvatska a jiných letních destinací.

Úzké vstupy do moře, mnohdy jen na začátku a konci obytné zóny, úzké uličky a úniková cesta veskrze žádná. Doprava tak komplikovaná, že se projet téměř nedá i v průběhu běžného dne, natož při krizové situaci.

Je tedy zřejmé, že je lepší jít na pláž delší cestou a na mořskou scenérii se dívat zdálky, než si zahradit veškeré únikové cesty. Úkolem všech vlád a místních úřadů tedy má být najít odvahu a stavby v místech, kde nemají být, zbourat.

Měnící se příroda

Svou roli sehrála také politika extrémního šetření. Situace, kdy hasičům a záchranářům klesnou platy na polovinu, musí si sami kupovat materiál a ještě jich je málo, přispívá k pokoušení osudu.

I to se v Řecku prokázalo. Účinný evakuační plán je jistě potřebný, ale pokud postupuje oheň tak rychle, jako tomu bylo na východním předměstí Atén, výsledky jsou limitované. Evakuovat desítky tisíc lidí s ohněm, žárem a kouřem v zádech je v podstatě nemožné.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

V neposlední řadě je potřeba vážně začít debatovat o způsobu, jak jsme připravení na probíhající změnu klimatu naší planety. Její popírači mohou stěží tvrdit, že extrémní výkyvy teploty posledních let nejsou znamením proměny poměrů našeho životního prostředí. 

Je v podstatě jedno, jestli za to může člověk nebo je to přirozený proces. Musíme se zkrátka vyrovnat s novými fakty. A to nejen v přímořských oblastech, ale také u nás, v tropech a suchu České republiky. Veškeré žabomyší války o ideovou čistotu jdou stranou ve chvíli, kdy se mění samotná příroda kolem nás. 

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít