Pozoruhodná estonská důvěra ve Velkého bratra

Estonci vyřídí daňové přiznání za tři minuty a firmu založí za 20 minut. Díky internetu. Když jsem tenhle jeden z desítek příkladů přínosu digitalizace Estonska pronesl minulý týden ve vysílání Českého rozhlasu, netušil jsem, jakou odezvu to vyvolá. Několik dní za sebou byl tento příspěvek mezi nejčtenějšími i tady na iROZHLASu.

Komentář Tallinn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Fronta před finančním úřadem ve Štěpánské ulici v Praze | Foto: ČTK

Češi zjevně touží po něčem podobném. Jenže předpokladem pro to je absolutní důvěra občanů ve stát a státu v občany. A s tím už je to v Česku – a nejen tam – horší.

Důvěra. Tohle slovo jsem snad nikdy neslyšel tolikrát jako během nedávných pěti dní v Estonsku. Estonci elektronizaci naprosto věří a stejně tak věří úřadům, že nezneužijí systém, pomocí kterého jde všechno rychle a pohodlně odkudkoli vyřídit, ale také všechno na každého najít. Bez téhle důvěry to podle nich nejde.

„Jsme odlišní, my to víme,“ přiznala estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová při setkání se skupinkou evropských novinářů. A nemyslela tím jen, že jsou o parník vpředu před zbytkem unie v zavádění digitálních technologií. Reagovala tak i na záplavu dotazů podezřívavých žurnalistů ze západu Evropy, kteří přistupují k institucím ve svých zemích – mnohdy oprávněně – se všemi možnými pocity, jen ne s totální důvěrou. A platí to i obráceně.

„Vše je naprosto transparentní, proto občané mohou důvěřovat tomu, jak se nakládá s jejich údaji. Ty informace dál zůstávají jejich vlastnictvím, a ne vlády, a můžou si kdykoli zkontrolovat, kdo s nimi co dělá,“ vylíčila hlava státu přístup Estonců k jejich „matrixu“, který podle ní vyžadoval úplnou změnu uvažování lidí. Když jsem se zeptal, jak dlouho to trvalo, odpověděla lapidárně: „Musíme na tom dělat každý den.“

Tři minuty na daňové přiznání, 20 na založení firmy. V Estonsku lze prakticky vše vyřešit online

Číst článek

Estonsko nezastírá, že hlavně v počátku docházelo k excesům a že byly případy, kdy policisté zneužívali otevřenou informační dálnici k získávání cizích dat. Už dlouho se prý ale žádný takový neobjevil. Se stejnou otevřeností pak nechalo zahraniční novináře nahlédnout do systému, do kterého jinak můžou jen estonští občané. Jistě, chtělo se blýsknout před evropskými médii. Ale který podnik nebo státní úředník u nás dovolí novináři, aby se o něm všechno dověděl. Včetně toho, jakou má doma kočku. Snad toho dotyčného uklidní, že jeho jméno i té kočky jsem hned zapomněl.

Estonská důvěra je o to pozoruhodnější, že tato malá pobaltská republika s 1,3 milionu obyvatel sousedí s mnohem větší zemí, která rozhodně nešílí nadšením z uspořádání západně od svých hranic a která nezapomíná na doby, kdy vládla i v Tallinnu. Estonské představitele přesto překvapil dotaz, zda mají svůj systém nějak zajištěný proti Rusům žijícím v Estonsku. Prý ne. Několik jich dokonce dohlíží na jeho vysoké zabezpečení.

Estonsko funguje přes internet. Děti se tam učí programovat od nejútlejšího věku

Číst článek

Pro některé mé kolegy zcela nepochopitelné a naivní, pro Estonce přirozené. Jako oni důvěřují státu při nakládání s jejich informacemi, tak stát podle nich důvěřuje všem svým občanům a nepodezírá a priori nikoho, že ho chce poškodit. U nás bychom přitom mohli vyprávět o systémech, které jsou na takovém podezírání postavené. Těžko pak žádat po lidech, aby státu důvěřovali.

Škodolibého Čecha může aspoň zahřát u srdce, že i tento, na první pohled dokonalý estonský projekt budoucnosti, má některé bezpečnostní mouchy. A že na ně nepřišel nikdo jiný než Češi.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme