A takhle nějak budeme na ty roky, které začaly v říjnu 2014 prvním vítězstvím hnutí ANO v hlavním městě, vzpomínat. Jako na dobu, kdy malé karamboly střídaly ty větší a kdy se v metropoli hroutily mosty, lávky i politické kariéry.

Adriana Krnáčová je dalším politikem v čele hlavního města, kterého roky na magistrátě krutě vyučily. Jistě, není v tuto chvíli nepravomocně odsouzena jako její předchůdci Bohuslav Svoboda a Tomáš Hudeček, ani za jejího vedení nezískala Praha pověst cizí otevřené peněženky jako v báječných letech Pavla Béma a jeho kapely.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Jen si mnoho Pražanů začalo říkat, že to za Béma bylo trochu divoké, ale aspoň se něco dělo. Pěknou ilustrací jsou dvě největší - a skoro tedy jediné - veřejné stavby, u nichž primátorka Krnáčová stříhala pásku. Obě jsou z různých důvodů problematické, ovšem aspoň se už tunelem Blanka konečně jezdí a metrem se dostanete až do motolské nemocnice. A obě stavby byly připraveny či zahájeny za Bémovy vlády.

Od odchodu nejdéle sloužícího porevolučního primátora uplyne na podzim už osm let - stejnou dobu Bém ve funkci strávil. Přesto jeho duch na Mariánském náměstí stále přežívá a ovlivňuje tu dění.

Promarněný čas

První volební období se Svoboda a poté Hudeček snažili obrazně řečeno najít na radnici všechny účty. (A odtud také pramení jejich nekončící problémy s orgány činnými v trestním řízení.) Byla to doba čištění, v níž na velké plány nezbýval čas a nakonec ani peníze. Na podzim 2014 měla začít nová éra, ANO v kampani docela přesně vycítilo, že si Pražané přejí nový začátek.

Všechny ty slogany „prostě to zařídíme“, které umně maskovaly nulový program pro město, působily na část publika už tehdy celkem úsměvně a dnes jsou doslova směšné.
Ovšem tehdy se zdálo, že ohlašují novou éru, což po volbách potvrdil vznik nové koalice stran, které zasedly v zastupitelstvu poprvé nebo trávily předchozí léta vesměs v opozici. První žena na primátorském postu měla tu změnu podtrhnout.

A nyní jednoduchá otázka obyvatelům hlavního města: Žije se vám tu lépe než před čtyřmi lety? Co se v tomhle městě vlastně změnilo? Zlepšila se veřejná doprava či obecně veřejný prostor? Je Praha víc „cool“ než na začátku roku 2015, kdy se o tom Krnáčová sama rozhovořila?

Mimochodem, moment, který to všechno popisuje asi nejlépe, přišel při tiskové konferenci, na níž primátorka s náměstkem Dolínkem oznamovali rozhodnutí zbourat Libeňský most. Protože se už neucházím o hlasy voličů, můžu vám říct pravdu, pravila Krnáčová. Tenhle záběr se bude hrát ještě hodně dlouho. Říká všechno.

Na podzim si Pražané zvolí nové vedení hlavního města a bylo by užitečné, kdyby se někdo odvážil formulovat aspoň nějakou vizi města, které skoro za 30 let prošlo viditelnou proměnou ze špíny a šedi v jednu ze skutečně bohatých evropských metropolí, která má skutečně všechny předpoklady stát se jedním z nejpříjemnějších míst na svět.

Teď jde o to, aby se v něm podle toho také dalo žít. Je smutné to říct, ale poslední čtyři roky byly v tomhle směru skoro promarněným časem.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít