Potupa při stavbě i stržení Mariánského sloupu

Akademický sochař Petr Váňa zahájil na Staroměstském náměstí výstavbu Mariánského sloupu. Hned první den narazil na správní překážky, takže ve skutečnosti došlo zatím jen k odstranění několika dlažebních kostek. Jenže, přidržím-li se řečené matérie, kostky byly vrženy a jedno z třaskavých tuzemských témat je tak opět na scéně.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Akademický sochař Petr Váňa odkryl na Staroměstském náměstí v Praze dlažební kostky v místě, kde stál Mariánský sloup, a zahájil tím jeho obnovu | Foto: Michal Kamaryt | Zdroj: ČTK

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze vznikal mezi lety 1650 až 1652, kdy ho vysvětil tehdejší pražský arcibiskup za přítomnosti samotného císaře. Nejspíš i tahle historická okolnost přispěla k tomu, že stržení sloupu jen pár dní po vyhlášení samostatné republiky bylo mnohými vnímáno jako čin takřka státotvorný.

Sochař Váňa začal s obnovou Mariánského sloupu v Praze bez některých povolení, strážníci ho zastavili

Číst článek

Ostatně sám prezident Masaryk prohlásil: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem vlastně rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.“ Je to zvláštní, ale jako by právě to slovo potupa bylo z nějakého zvláštního důvodu sloupu na Staroměstském náměstí souzeno.

Pro jedny byl potupou stojící, pro druhé bylo potupou jeho stržení a následné události. Přitom mariánské a morové sloupy byly budovány z důvodu právě opačného. Ať už jako prosba o ochranu, poděkování nebo pietní vzpomínka byly místem náboženské úcty.

Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny

Byly vnímány jako symbolické propojení profánního pozemského prostoru s posvátnou nebeskou klenbou, jako vztyčený prst proseb a díků, které lidé v pospolitosti vysílali k Bohu a k matce Ježíše Krista.

Ale ještě jedno propojení náboženství s politikou bych v této souvislosti rád zmínil. V listopadu si budeme připomínat 30 let od svatořečení Anežky České, které předznamenalo příchod svobody do Česka. Ptáte se, co má Anežka společného s Mariánským sloupem?

Spojuje je osobnost lidoveckého ministra a františkánského terciáře Františka Noska, který po stržení sloupu založil tzv. Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny. Jeho smyslem bylo shromáždit prostředky a vybudovat na pražských periferiích tolik kostelů, kolik hvězd bylo v koruně Bohorodičky na strženém sloupu. Většina z nich mimochodem slouží katolíkům dodnes.

Jako novinář, pro kterého je náboženství denním chlebem, si umím snadno představit reakce, které znovuvybudování sloupu na Staroměstském náměstí vyvolá nejen ve většinové společnosti, ale třeba i u nekatolických křesťanů.

A tak s vidinou dalšího kola vášnivých debat zastánců a odpůrců sloupu, které nejspíš budou následovat, s vděčností vzpomenu na moudrou prozíravost jistého pana Noska.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize.

Martin Horálek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme