Pravomoci přímo voleného prezidenta nezvyšovat
V debatách prezidentských kandidátů, ale i na různých odborných konferencích, se opakovaně vrací otázka, zda bychom se zavedením přímé volby hlavy státu neměli také provést změnu Ústavy, která by této funkci přidělila větší kompetence. Ponechám stranou své přesvědčení, že měnit náš základní zákon je to poslední, co v dnešní krizi potřebujeme, pokud ji ovšem nechceme ještě prohloubit, a pokusím se na tuto otázku odpovědět věcně.
Říká se, že přímou volbou získal prezident vyšší legitimitu, které by měly odpovídat větší pravomoci. Přiznám se, že tomuto argumentu moc nerozumím. Slovo legitimita pochází z latinského obratu legem timere, který znamená cosi jako „s respektem k zákonu“.
V tomto úzkém smyslu můžeme říci, že prezident má legitimitu, pokud byl do funkce ustaven v souladu se zákonem, ať již se tak stalo volbou parlamentem nebo všeobecným hlasováním. V širším smyslu užíváme výrazu legitimita, mluvíme-li o ospravedlnění nějakého aktu nejen tím, že formálně vyplývá ze zákona.
Od dob Maxe Webera rozlišujeme mezi legalitou, která vyžaduje poslušnost zákona pro to, že jeho porušení je sankcionováno silou, a legitimitou, která předpokládá, že člověk jedná v souladu se zákonem pro to, že se s jeho spravedlností vnitřně ztotožňuje.
A podobně je tomu s politickou mocí: ta, která vznikla z všeobecné vůle lidu má vyšší stupeň legitimity než ta, která se v případě dědičného panovníka opírá pouze o právo dané tradicí.
Uchovat svobody a práva občanů
Tak také můžeme rozumět tomu, že prezident volený pouze parlamentem má nižší stupeň důvěry než ten, který je volený přímo. Lze však z toho vyvodit, že by měl disponovat vyššími pravomocemi? O tom pochybuji.
Přímá volba prezidenta je experiment, který se nepovedl, hodnotí ústavní právník Wintr
Číst článek
Cožpak nespočívá ona důvěra především v tom, že zvolený člověk bude svůj úřad vykonávat v souladu s pravomocemi, které mu svěřuje platná Ústava? Navíc, pravomoce lze této funkci přidávat jenom tím, že se odeberou jinému orgánu, například vládě nebo parlamentu. Ale i tyto orgány jsou ustaveny demokratickou volbou a mají stejnou legitimitu jako prezident.
Kdyby se pravomoci přidělovaly jedině podle stupně důvěry veřejnosti, musely by se neustále měnit podle toho, jak v dané chvíli lidé hodnotí tu či onu instituci. A kdyby důvěra veřejnosti měla být jediným zdrojem pravomocí institucí, nejvyšší legitimitě by se těšila populistická diktatura. Inu, jsou lidé, kteří tomu věří, protože si neváží vlastní svobody.
Ústavu ale máme proto, abychom uchovali svobody a práva občanů a zároveň zajistili možnost jejich společného rozhodování; demokratickou vládu, které se dobrovolně podřizují.
Pravomoce jednotlivých ústavních orgánů jsou proto rozděleny tak, aby byly vyvážené, mohly se vzájemně kontrolovat a bránit usurpaci moci, která končí právě diktaturou. Proto je tak důležité, aby nikdo z politických aktérů ustavených do funkcí své pravomoci nepřekračoval a pokud tak činí, aby byl ze své funkce odstaven.
Domnívám se tedy, že v prezidentské kampani je, zvláště po zkušenostech z minulého volebního období, důležitější požadovat od kandidátů ujištění, že své pravomoci nebudou překračovat než se dohadovat o tom, které by se jim ještě hodily.
Autor je filozof a pedagog
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub
Ficova politika na všechny čtyři světové strany
Kamila Pešeková
Běží veřejná debata o novém učivu na základních školách, ale problém je jinde
Petr Šabata
Daňová politika ODS se k pravici blíží asi tak, jako koleje k sobě navzájem
Julie Hrstková