Prezidentská kancelář už v roce 2015 volala po přísných bezpečnostních opatřeních. Tehdy umělecká recesistická skupina Ztohoven, kterou měl Zeman za extremistickou, vyměnila prezidentskou standartu za červené trenýrky, což šlo považovat na projev občanského protestu, ale i za Zemanovo ponížení.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Zmírnění kontrol musí být jen první krok k otevření Pražského hradu

Skutečné, nefalšované a drsné restrikce přišly až v roce 2016, poté, co teroristé zaútočili na bruselské letiště a další evropské terče. Policie i v Česku vytipovala na 600 zranitelných měkkých cílů a Pražský hrad byl první na seznamu. Ke vstupům se nastěhovaly bezpečnostní rámy a započalo se s důkladnými kontrolami návštěvníků.

Naděje na změnu přišla loni, s prezidentskou předvolební kampaní. Snad všichni kandidáti se otevřením Hradu zaklínali. Rybník se jim pokusil vypustit ještě samotný Zeman, když se na sklonku svého mandátu, snad aby odcházel trochu oblíbenější, začal u ministra vnitra a policejního prezidenta přimlouvat za zmírnění či zrušení kontrol. Nepochodil, policie ale slíbila, že bezpečnostní rizika ještě znovu vyhodnotí.

Otevřená mysl prezidenta

Možná v tom byla i politika a čekání na novou hlavu státu. Mnohé fanoušky Petra Pavla zklamalo, že ani s jeho zvolením a nástupem do funkce nedošlo k okamžitému uvolnění vstupů.

Dočkali jsme se ale nyní, za poněkud operetního aranžmá. V pondělí v čase 11.30 prezident s ministrem vnitra a policejním prezidentem oznámili změnu bezpečnostních opatření a o půl hodiny později už šly rámy stranou a pěší návštěvníci začali do Hradu proudit zcela nerušeně.

Nyní už víme, že do jeho areálu půjde vstoupit na pěti místech, že prohlídky za použití rámů budou namátkové a že větší role připadne sledování bezpečnostními kamerami. Přesto se stanoviště policistů rušit nebudou, v divokém světě, jejž obýváme, zůstanou zachována pro strýčka Příhodu.

Zde vidím první problém. Jakési budky či přístřešky strážců Hrad na první pohled hyzdí, stejně jako betonoví ježci bránící vjezdu automobilů. Dále je zvláštní, že svému účelu nemá ani teď sloužit vstupní Brána gigantů.

Avšak hlavně: otevření sídla českých králů a prezidentů bychom měli chápat v širším rozměru a souvislostech. Kam budou turisté nově vpuštěni a s jakými službami mohou počítat? Dobrou zprávou je rozšíření prohlídkových tras. Dojde ale třeba i na klášter sv. Jiří, který je trvale uzavřen? A jak se změní vnější podoba památky, ale i její interiéry?

Všichni jsme zvědaví, jak se na Pražském hradě podepíše ruka architekta Josefa Pleskota, který na něm působil už za Václava Havla a slíbil spolupráci i Petru Pavlovi. A nakolik prezident postoupí v dalších aspektech slibovaného otevírání Hradu? Přibude kulturních a společenských akcí? Stane se Hrad skutečně klíčovým a živým bodem levého břehu Vltavy? Bylo by ideální, kdybychom se do jeho areálu nechodili jen procházet, ale i vzdělávat, bavit či debatovat.

Každopádně ruku na srdce: skutečné otevření Pražského hradu musí být to pocitové. Zasloužíme si vědět, že není jen po zuby ozbrojenými příslušníky hlídanou slonovinovou věží pro prvního mezi rovnými. Otevřený Hrad znamená otevřenou mysl prezidenta, jeho vůli být tu opravdu pro všechny včetně kritiků a dýchat se společností, ale také politiku, která nebude vycházet z utilitárních zájmů nejvyššího ústavního činitele, nýbrž z potřeb země, v jejímž čele stojí.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít