Chci se přechylovat

Vzpomínám si na jednu situaci před třiceti lety v Americe. Při jakési poměrně významné diplomatické příležitosti, kterou zdobily i manželky diplomatů, mě majordomus oné události představil jako missis Michael Zantovsky. Manželky nebyly z valné většiny nic víc než okrasnými kapesníky v sakách svých manželů, navíc podobné situace určovaly naprosto ztuhlé protokolární regule americké vládní administrativy.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jméno Anna | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Tehdy jsem se dost zakabonila a ejhle, dnes mám ze zákona svobodu nepřechylovat své příjmení, i když nejsem cizinka. A i přesto, že přechylování zákon, vyhláška ani předpis nenařizoval.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kristina Žantovská: Chci se přechylovat

Gramatické významy slov se v češtině vyjadřují snad už od středověku pomocí koncovek, čili všem je hned jasno. Ale dnes jsou asi ve hře ještě významy jiné.

V jednom pořadu přivítala moderátorka ve studiu hosta a hostku. Potřebovala okamžitě rozlišit jejich pohlavní příslušnost, jména k tomu nestačila. Gendr bojoval o zrovnoprávnění a upravil si jazyk i násilím na něm spáchaným.

Teď tedy mají ženy zákonem danou svobodu svá příjmení nepřechylovat, což vlastně znamená znovu upřednostnit mužský tvar jména, dostat je do jakési neutrální zóny, jakoby přiznání rodu bylo něčím diskriminujícím nebo příliš konkrétním. Ová znamená příslušnost k ženskému rodu, nebo se tady připravuje půda pro pohlavní mutanty všeho druhu, kterých bude přibývat?

Močení na ulici

„Současný právní stav nutí ženy, které chtějí příjmení bez -ová, ke lži. Ženy by měly mít možnost o svém příjmení samy rozhodnout bez zbytečné šikany ze strany úřadů,“ uvedl prý na obhajobu změny zákona jeden z předkladatelů poslanec Pirátů Ondřej Profant. Bože, tak já žila desítky let ve lži!

‚Horník zdraví Vystrčil.‘ Češky si mohou rozhodnout o příjmení v mužském tvaru, schválil Senát

Číst článek

Když už nemáme jiné starosti, narovnala bych ten zmatek úplně, řekla bych, nadnárodně. Češky bez koncovek -ová, dobrá, jak je ctěná libost, ale jak to bude s přechylováním ženských příjmení nečeského původu? Přestaneme je počešťovat?

Spisovatelka Anna Burns žádné -ová nepotřebuje, přesto jí ho někdo připnul. Je snad čtenář inteligence tak nízké, že si na obálce nedokáže přečíst, že se jedná o autorku a ne o autora? A to i v případě, že její křestní jméno bude méně výmluvné než Anna, ale třeba Leslie?

Zákony přibývají, smysl uniká. Pro další případné předkladatele, kteří chtějí napravit historické nespravedlnosti na ženách spáchaných, mám pár nápadů. Začala bych tím, že bych chtěla dostávat za stejnou práci stejný plat jako můj mužský kolega a vyrovnat důchod do výše alespoň průměru mých mužských kompatriotů. Nebylo tomu za komunismu, není ani za kapitalismu.

Výchova dětí se stále považuje spíš za ženský rozmar a ne za naprosto zásadní příspěvek k prosperitě a životnosti národa – čili matkám vyjít maximálně vstříc a mužské neplatiče alimentů vzít pořádně pod krkem. A ne že to za ně bude platit stát, tedy i já.

A taky bych uvítala, aby chlapi nemočili na veřejnosti, aby jim dal zákon jasně najevo, že nejsou psi, ani se náhle neocitli v Indii. Na močení na ulici stačí právě ti psi. To by mi prozatím stačilo.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Kristina Žantovská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme