Nemění se ani preference hnutí ANO, největšího opozičního politického subjektu. Ty dlouhodobě oscilují mezi 26 a 31 procenty, a pro leckoho možná překvapivě, tak zůstávají i ve složité ekonomické situaci na úrovni volebního zisku hnutí v posledních sněmovních volbách.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Průzkumy stranických preferencí mají nyní malou vypovídací hodnotu

To jsou všechno zprávy sice zajímavé a představují pro leckoho tvrdý interpretační oříšek, ale přesto mají jen omezenou vypovídací hodnotu. Odrážejí situaci, kterou bychom mohli popsat jako klid před bouří.

Preference parlamentních i mimoparlamentních stran jsou totiž momentálně silně ovlivněny několika faktory, které brzy z české politické scény zmizí. Až se tak stane, můžeme čekat na české politické scéně významné pohyby.

Prvním důležitým faktorem je skutečnost, že Česká republika předsedá Evropské unii a počínání vlády i jednotlivých stran vládní koalice tak veřejnost nahlíží i prizmatem, které na konci roku zmizí.

Pozornost veřejnosti se pak více přesune k tomu, jak si vláda počíná na domácím poli.

Klid před bouří

Preference ovlivňuje i válka na Ukrajině. Česká vláda se k ní postavila čelem, dalo by se říci příkladně, stejně jako se zatím dobře vypořádává s přílivem ukrajinských uprchlíků.

Pokud by konflikt na Ukrajině takříkajíc zamrznul nebo dočasně ustoupil do pozadí, kupříkladu zásluhou příměří, pro vládní koalici to bude znamenat, že se utlumí pocit ohrožení Ruskem, a pozornost veřejnosti se tak mnohem více zaměří na schopnost vlády řešit domácí problémy.

Třetím, a možná nejvýznamnějším faktorem, který významně ovlivní stranické preference, je volba prezidenta. Pokud by se na Hrad dostal šéf opozice Babiš, nejspíš oslabí jeho hnutí ANO, které mnozí jeho dosavadní voliči podporovali zejména kvůli Babišovi.

Ale hnutí ANO může paradoxně oslabit i v případě, že Babiš neuspěje, protože by to byla další, tentokrát možná nejvýznamnější, v řadě jeho nedávných politických porážek.

Ať už Babiš skončí na Hradě, nebo se prezidentem stane jeden z jeho hlavních soupeřů, jisté je, že vládní koalice bude vystavena velkému tlaku.

Babiš v postu prezidenta by sice nejspíš posílil odhodlání lídrů koaličních stran vydržet spolu coby hráz proti jeho prezidentství, ale Babiš by měl i tak celou řadu nástrojů, které nyní nemá, jak koaličním stranám takříkajíc zatápět.

Pokud by na Hradě stanul jeden z Babišových hlavních soupeřů, kteří všichni patří hodnotově spíše k táboru vládních sil, odhodlání vládních stran zůstat spolu může naopak značně oslabit, protože případný pád vlády by se nerovnal odevzdání hlavních karet na politické scéně Babišovi v roli prezidenta.

Nemluvě o tom, že pokud by vedla Babišova porážka v prezidentské volbě k oslabení ANO, zmizí i další důvod, pro který by měla současná vládní koalice vydržet za každou cenu pohromadě – tedy riziko, že by se Babiš v případě pádu vlády mohl vrátit do čela vlády.

Sečteno a podtrženo, současné stranické preference, ač je doba ekonomicky i jinak neklidná, reflektují jen cosi jako klid před bouří. Sledovat je pozorně začne mít smysl až po prezidentské volbě.

Autor působí na New York University Prague.

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít