Mezi dosud ohlášenými kandidáty převažují notoričtí kariéristé nebo přesvědčení spasitelé, z nichž ale žádný nepřináší nějaké silné a obecně rezonující téma. Dosavadní kampaň je tak nudná a plytká, jako by česká společnost – samozřejmě kromě zdražování - neměla žádné opravdové problémy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Vávra: Prezidentští kandidáti jako obraz společnosti

Nakonec heslo jednoho z předních kandidátů Petra Pavla „Vraťme Česku řád a klid“ volá po návratu do minulosti, čímž se nápadně podobá Trumpovu „Make America Great Again“ nebo brexitovému „Let´s take back control“.

Pozorovatel zvenčí by si tak mohl myslet, že český národ – nebo aspoň jeho elity – jsou v krizi. Vždyť nejsilnější kandidát na prezidenta je příslušník jiného národa, který se místním jazykem ani neumí dost dobře vyjadřovat, a oba nejsilnější kandidáti byli členy předlistopadové KSČ.

Jiný zase může namítnout, že pokud kandidátům na prezidenta – s výjimkou vyložených psychopatů – schází nějaké silné poselství, svědčí to naopak o tom, že žijeme v standardní zemí s normálními starostmi.

Obraz naší společnosti

Navíc osobnosti respektované většinou společnosti se hledají obtížně i v jiných zemích. Moralizující apely ve stylu Václava Havla již nudí a současné elity se přizpůsobily všeobecné poptávce po emocích, dojmech a zábavnosti. Fragmentovaná společnost se také obtížně shoduje na všeobecně přijatelné osobnosti. Dnešní digitální dav se nemůže sjednotit za jedním vůdcem tak snadno, jako to dokázal v minulém století reálný dav v ulicích.

Na druhou stranu se nelze ubránit otázce, zda tato situace není dalším dokladem toho, že liberálním elitám – a nejenom našim – docházejí ideje. Přitom podle italského politologa a teoretika demokracie Giovanni Sartoriho se demokracie bez idejí neobejde. „Žádná historická forma vládnutí není tak totálně závislá na síle idejí,“ tvrdí doslova. Ovšem v současné globalizované neoliberální společnosti mají často rozhodující slovo ekonomové a technokraté. Nadnárodní korporace mají na rozhodování národních vlád větší vliv než politici.

Po porážce komunismu a údajném konci dějin se hlavní a vlastně jedinou ideou liberální demokracie stal ekonomický růst a zisk. Humanistické vědy a vědy o člověku, které měly ještě nedávno rozhodující vliv na formování programů politických stran, rychle ztrácejí na síle a významu. Není divu, že takto vyprázdněná demokracie ztrácí přitažlivost, zvlášť když třeba nacionalismus nabízí lákavější a více mobilizující příběhy.

Čím dál zřetelněji se ukazuje, že nemalé části populace scházejí jiné kolektivní cíle, než jsou peníze. Zvlášť když stále nerovnoměrnější distribuce zisku společnost čím dál více rozděluje.

Dají se v této vyprázdněné společnosti vyznávající jen ekonomický růst vůbec najít osobnosti s jiným než marketinkově prefabrikovaným sdělením? Nakonec nejspíše platí, že současná sestava kandidátů na prezidenta ČR je věrným obrazem stavu naší společnosti. Zda nás tento obraz naplňuje hrdostí či naopak smutkem, je už na úvaze každého z nás.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít