O tom, kdo vyzve v prezidentské volbě Macrona, se rozhodne mezi dvěma ženami
V dubnu si Francie zvolí hlavu státu. Zatím se ukazuje, že to bude pravděpodobně opět Emmanuel Macron, v průzkumech si stabilně drží výrazné vedení. Jisté to ale zdaleka nemá. Hlavní boj se teď odehrává o to, kdo bude jeho vyzývatelem ve druhém kole voleb. Tedy vyzývatelkou, protože o tu roli spolu soupeří dvě ženy.
Mezi kandidáty je v těch volbách letos vůbec hodně žen. A na rozdíl od české situace se tam téměř všichni a všechny prezentují za nějakou stranu.
Petr Janyška: O tom, kdo vyzve v prezidentské volbě Macrona, se rozhodne mezi dvěma ženami
Dvěma, které mají největší šanci, jsou Valérie Pécressová, kandidátka klasické pravice zvané Republikáni, a Marine Le Penová. Ta zkouší prezidentskou volbu už potřetí a kandiduje opět za krajní pravici.
Než se koncem roku objevila Valérie Pécressová, vše se zdálo nasvědčovat tomu, že Francie zažije v bleděmodrém minulou volbu: Macron versus Le Penová. Pécressová ale vpadla na scénu s velkou energií a dynamikou a v průzkumech má zhruba stejně jako její hlavní sokyně, 17 procent hlasů.
Pécressová versus Le Penová
V politice se pohybuje celý život. Pochází z dobře situované rodiny, narodila se a žila ve čtvrti, kde byl starostou Nicolas Sarkozy, je aktivní katoličkou, vystudovala ekonomii a Vysokou školu státní správy ENA, je jí 54 let. Byla poslankyní, ministryní vysokého školství a vědy, později rozpočtu. Poslední léta hejtmankou bohatého regionu Střední Francie.
Prezidentská kandidátka Le Penová si vzala půjčku od maďarské banky. S úvěrem mohl pomoci Orbán
Číst článek
Pécressová představuje kontinuitu francouzské politiky a klasické strany, která bývala často vládní a která vygenerovala prezidenty Jacquese Chiraca či Sarkozyho. Její vítězství by bylo o to významnější, že by znamenalo návrat na politickou scénu tradiční strany, kterou Macron před pěti lety svojí politikou „ani levice, ani pravice“ rozbil. Podobně jako stejným způsobem tehdy rozložil i socialisty.
Le Penová je naopak politickou dědičkou svého otce Jeana-Marie Le Pena, zakladatele pravicově extrémní, antisemitské, populistické strany Národní fronta. Po studiu práva strávila v otcově straně prakticky celou svoji existenci, našla si v ní také všechny tři své životní partnery.
Ač celý život někam kandidovala, nikdy nedosáhla vyššího postu, vždy skončila na místní či regionální úrovni, větší štěstí měla ve volbách do europarlamentu. Nikdy neměla žádnou exekutivní funkci, nebyla ve vládě, nic neřídila.
Před jedenácti lety převzala po otci vedení strany, měla s ním spory, jimiž žila média, dokonce ho nechala vyloučit. Pochopila, že s odérem extremismu, jaký strana Le Penových měla, nemá nikdy šanci na úspěch.
Změnila proto trochu název strany a prosadila její kosmetickou úpravu. Opustila antisemitismus, nenavrhuje už vystoupení z EU ani z eura, populistická a protiimigrační podstata ale zůstala. S novým profilem doufá, že přitáhne i část pravicového mainstreamu.
Jenže na krajní pravici jí vyvstal neočekávaný konkurent: Éric Zemmour, velmi dobrý orátor, vnímaný jako neokoukaný a jako daleko radikálnější než ona. Jeho popularita pomalu stoupá, má ambici ji přeskočit a uzmout jí prvenství na krajní pravici, k čemuž mu v průzkumech zatím chybí pár procent.
Aby ale mohl kandidovat, musí získat, jako každý, podporu od pěti set starostů a dalších volených zástupců. A není vůbec jisté, že ji dostane, starostové ani poslanci ho příliš nemusí. Pokud by ji neobdržel, Le Penová by mohla dokonce získat část jeho voličů.
Hlavní soupeření o postup do druhého kola je teď ale mezi dvěma političkami, Pécressovou a Le Penovou.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Co všechno se bude z Bílého domu vylévat
Tereza Zavadilová
Za mě vždy hlasuje peněženka
Petr Holub
Volební fígle Kateřiny Konečné
Jiří Leschtina
Co čeká evropský automobilový průmysl? Stávka ve Volkswagenu je jen začátek
Julie Hrstková