Přežili zkázu Indianapolisu

Byla to jedna z těch zpráv, kdy v člověku vysloveně hrkne. Expedice vedená americkým filantropem Paulem Allenem (jeden ze spoluzakladatelů Microsoftu si několik desítek milionů dolarů jistě mohl „odložit…“) našla ve Filipínském moři v hloubce pěti a půl kilometru vrak těžkého křižníku Indianapolis. Plavidlo třídy Portland poslala v noci z 29. na 30. července 1945 ke dnu japonská ponorka I-58 při plavbě z ostrova Guam na filipínské Leyte.

Komentář Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Americký křižník USS Indianapolis | Foto: U. S. Navy | Zdroj: Wikimedia Commons

Protože osaměle plující křižník zmizel pod hladinou za pouhých 12 minut po zásahu prvního torpéda, a kvůli tomu, že plavidlo v chaosu závěrečných týdnů války nikdo nepostrádal, se z 1200 mužů na palubě zachránilo pouhých 316. Mezi nimi i Harlan Twible a Giles McCoy, se kterými jsem o jejich nepopsatelném martýriu v roce 2005 dlouze, byť bohužel jen telefonicky mluvil.

Osud nešťastného křižníku se mi nesmazatelně vryl do paměti i proto, že jsem se před dvanácti lety během natáčení rozhlasovému příspěvku o potopení Indianapolisu setkal se spisovatelem Milošem Hubáčkem; autorem vynikající publikace Odsouzená loď, která zkázu těžkého křižníku popisuje. Pan Hubáček byl jedním z mých dětských hrdinů a jistě nejsem sám, kdo jeho knihy, vesměs o námořních bojích druhé světové války, přímo hltal. Z Hubáčkovy knihy spolu s vyprávěním obou amerických veteránů jímá člověka hrůza. Bezprostřední potopení lodi totiž přežilo podle odhadů 800 až 900 námořníků. Během nekonečných pěti dní, než byli trosečníci náhodou objeveni, zemřelo ve vodách zamořených žraloky minimálně 500 mužů. Opravdových mužů…

Po 72 letech našli vědci vrak amerického křižníku, který převážel atomovou bombu

Číst článek

Indianapolis byl vším, jen ne tuctovou lodí. Ve 30. letech vykonal na palubě tehdy zbrusu nového křižníku několik zahraničních cest prezident Franklin Delano Roosevelt. Po roce 1943 během americké superofenzivy v Pacifiku byl pak těžký křižník vlajkovou lodí hrdiny od Midwaye, admirála Raymonda Spruance. Během tajné mise pár dnů před svým potopením pak USS Indianapolis (označení CL/CA-35) dopravil na ostrov Tinian části atomové bomby Little Boy, která zničila japonskou Hirošimu.

Indianapolis během osudné noci na 30. července 1945 nekličkoval, což byl hlavní argument pro pozdější potrestání „obětního beránka“ námořní katastrofy, kapitána křižníku Charlese McVaye. Velitele japonské ponorky, která poslala velkou loď na mořské dno, Močicura Hašimoto si přitom myslí, že by podmořský člun amerického protivníka potopil i v situaci, kdy by býval plul „cik-cak“ kurzem. Kapitán McVay, se stigmatu nikdy nezbavil, a v roce 1968 spáchal sebevraždu. Jeho bývalí podřízení z nešťastného křižníku se nakonec v roce 2000 dočkali velitelovy úplné rehabilitace.

Českoslovenští piloti – dodnes naši nejlepší ambasadoři

Číst článek

Giles McCoy měl na palubě coby námořní pěšák a nikoli námořník speciální úkol, a hluboko v útrobách lodi hlídal ve vězení dva provinilce. McCoyova záchrana byla čistě statisticky krajně nepravděpodobná. „Byl jsem tři paluby pod úrovní lodi, když nás zasáhla torpéda. V tu ránu zhasla všechna světla a přestal fungovat interkom. Spadl jsem na zem a navíc se na mě sesypali další lidé a spousta trosek. Vyhrabal jsem se a rozsvítil lucernu, což bylo jediné světlo, které v tom oddělení bylo. Spolu s oběma vězni jsem pak začal vytahovat zbylé námořníky. Drali jsme se všichni nahoru, protože se rozšířila zpráva, že průlezy budou uzavřeny. Nebylo to snadné, protože průlezem se protáhne vždy jenom jeden člověk..."

Opuštění rychle se potápějící lodi, u které se dodnes spolehlivě neví, zda stačila vyslat nouzový signál, ještě ale, jak už zaznělo, neznamenalo garanci záchrany. Trosečníci, z nichž mnozí neměli ani lehké kapokové vesty, se rozptýlili do několika skupin. Tehdy mladinký praporčík Harlan Twible se stal velitelem jedné z těchto skupin, která na začátku čítala 325 osob. Záchrany se jich dočkalo 171… Někteří zemřeli hladem a žízní, jiní zešíleli, utonuli, nebo byli roztrháni na kusy hejny žraloků. Trosečníci, kterým rychle ubývalo sil, byli proti mořským dravcům podle Twiblea prakticky bez šance. „Zřídili jsme hlídku, která měla vykřiknout ‚žralok‘ okamžitě, když nějakého zabijáka uvidí. My bychom se pak připojili a všichni bychom začali křičet, abychom hlukem žraloky zahnali.“

Američané se v prakticky beznadějné chovali tak velkolepě, že to podle Harlana Twiblea bylo i po letech těžké popsat. „I když sami umírali, pomáhali jiným. Viděl jsem muže, jak drželi své kamarády, i když sami klesali hlouběji a hlouběji." Americké námořnictvo, jemuž vrak křižníku stále patří, potvrdilo, že v létě 2017 ještě stále žije 19 trosečníků z Indianapolisu. 

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme