Proč rozbitou lednici reklamujete rychleji než rozbitý stát

Před zákonem jsou si všichni rovni. V Česku to platí zejména v případě, kdy se soudíte se státem. Přes dva roky si tak na verdikt počkají věhlasní profesoři stejně jako „řadový občan“.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Parní hodiny ve Vancouveru

Parní hodiny ve Vancouveru | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Chcete vědět, jaké odměny se rozdávají v prezidentské kanceláři? Její činovníci vám to pochopitelně neřeknou, budete muset ke správnímu soudu. A na verdikt si počkáte několik let: průměr sice činí „jen“ 700 dní, ale některé agendy (ne ta vaše) mají přednost. Takže realistický odhad se blíží třem letům.

To byl také případ šéfredaktora serveru iROZHLAS.cz Radka Kedroně, který ještě v Lidových novinách zjišťoval, kolik hradní ansámbl bere. Spor sice vyhrál, ale až skoro 900 dní od podání žaloby. A od ledna 2016 do letošního dubna čekali na rozsudek akademici, kterým prezident Miloš Zeman odmítl udělit profesuru.

Jak jsem poslal Prahu do exekuce

Číst článek

Oba případy měly společného jmenovatele, řešil je správní úsek Městského soudu v Praze. Správní soudnictví, zjednodušeně řečeno, řeší stížnosti občanů na fungování státu. Dostanete nefér pokutu od finančního úřadu, a chcete se bránit? Správní žaloba. Úřad vám nepovolil přístavbu garáže? Správní žaloba. Policie tají statistiku zločinů? Úředníci nechtějí říct, kolik na odměnách dostal jejich šéf? Tohle všechno rozhodují správní soudy.

Správní soudci (neplést s filmem Správní chlapi) sedí na každém krajském soudu, ale žaloby padají tam, kde sídlí žalovaný úřad. A vzhledem k silné centralizaci státní správy většina těch českých sídlí v Praze.

Průměrná doba vyřízení správní žaloby je proto na přetíženém Městském soudě v Praze 685 dní. Pokud bychom dokonce chtěli vědět, do jaké lhůty se vejde 90 procent případů, pak je to 1 484 dní. Na opačném konci jsou s 237 dny České Budějovice (90 % věcí se vejde do 508 dní).

Rozbitou lednici tak obvykle reklamujete podstatně rychleji, než rozbitý stát. A i když se dočkáte rozhodnutí a vyhrajete, nic není u konce.

Jedno kolo nestačí, občane

Správní soudnictví hraje roli jakéhosi mentora, který chybu státu většinou nenapraví, ale vadné rozhodnutí zruší a nechá úřad, aby věc vyřešil znovu a lépe. Většinou soudci v odůvodnění napíší, jak si ono „lépe“ představují.

V ideálním světě by takový postup fungoval výborně, chybující úředník by se poučil a příště všechno udělal pořádně. Úředník neřádný ale situace zneužije, a ani v novém rozhodnutí občanovi nevyhoví: otcovské rady soudu jsou sice pro úřad formálně závazné, jejich respektování ale většinou není možné vymáhat jinak než další (několikaletou) správní žalobou.

Obrana jedné ‚odpornosti‘: proč se ptáme na prezidentovo zdraví

Číst článek

Příkladů je dost. Prezidentská kancelář tajila platy zaměstnancům navzdory prohraným sporům dál – každého nového zájemce o tuto informaci odkázala opět na soud. Že to není v pořádku, hradní právníci moc dobře věděli, chtěli ale co nejvíc žadatelů odradit. Stát jednomu z nich teď musí dokonce zaplatit odškodné, nicméně jde o peníze ze státní kasy. Hradním úředníkům to může být jedno, což také dávají dostatečně hlasitě najevo.

A když autor tohoto sloupku po více než dvou letech vyhrál spor, který se týkal počtu cestujících v pražském dopravním podniku, magistrát se rozhodl pravomocný rozsudek jednoduše ignorovat. Město se kvůli tomu dostalo do exekuce, ale ani to radnici nedonutilo věc řádně vyřídit. Město proto čelí další žalobě.

Nutno dodat, že to není vina soudců a jejich asistentů, obou profesí je akutní nedostatek a „reklamací státu“ pořád přibývá. Počty justičního personálu jsou ale odvislé od vůle politiků a úředníků, zejména těch na ministerstvu spravedlnosti. A kdo by si na sebe dobrovolně pletl bič, že?

Autor vede u Městského soudu v Praze řadu žalob o informace. Všechny doposud rozhodnuté (5) vyhrál, požadované informace dostal ale jen ve dvou případech. A tou dobou už mu stejně k ničemu nebyly.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme