Konkrétně o tom, že se semknuté politické bratrstvo snaží kolonizovat nějaký stát, občané a úřady této země se však brání. Konkrétně jde o Rumunsko, které má tedy v danou chvíli značné potíže s tím, kdo mu bude vládnout.

Celý příběh začíná v prosinci 2016 paradoxem, že volby s téměř absolutní většinou vyhrála sociální demokracie, která vládla už předtím a jejíž předchozí premiér Victor Ponta musel odstoupit kvůli obvinění z korupce.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Nový šéf sociální demokracie a volební vítěz Liviu Dragnea se ovšem premiérem snadno stát nemohl, protože sám byl dříve odsouzen kvůli korupci. Někomu takovému ovšem brání zákon, aby převzal jakoukoli státní funkci.

Rumunsko je zvláštní země v tom, že přes vysokou míru korupce má úplně nezávislý antikorupční úřad, jehož předsedkyně Laura Kövesiová nemá problém obvinit libovolného politika. Zároveň byl prezidentem zvolen rumunský Němec Klaus Iohannis, který má z pohledu místních mafií tu nepříjemnou vlastnost, že trvá na dodržování zákonů.

Proto se Dragnea musel k premiérské funkci vydat oklikou. Za přechodného předsedu vlády prosadil podřízeného straníka jménem Sorin Grindeanu, jmenoval i ostatní ministry ze samotné sociální demokracie i koaliční liberální strany ALDE. Dostali za úkol změnit antikorupční zákon včetně amnestie za některé již odsouzené prohřešky.

Výhoda Česka před Rumunskem

To by pak umožnilo, aby se Dragnea do nejvyšší exekutivní funkce přece jen dostal. Grindeanu ovšem úkol nesplnil mimo jiné i z toho důvodu, že se proti plánu postavily statisícové demonstrace ve velkých městech a prezident. Šéfovi sociálních demokratů tedy nezbývalo, než Grindeana vyzvat k rezignaci, ten ovšem neposlechl. Země vstoupila do vládní krize.

Příběh ukazuje, jak je těžké vládnout v Rumunsku, jak podivní lidé o vládu usilují, a také skutečnost, že je lidé jsou ochotni znovu a znovu volit. Asi nemají moc na vybranou.

Nadřazený úsměv při pohledu z České republiky a vlastně z jakékoli východoevropské země není na místě. Těžko polemizovat s názorem, že také v našich zeměpisných šířkách považují politici svůj stát za dobyté území. A běžní lidé, i když tyto politiky předtím zvolili, se nakonec mohou bránit jen při pouličních protestech.

Dokonce by se dalo připustit, že Rumunsko má před ostatními postkomunistickými zeměmi tu výhodu, že má nezávislého prezidenta a antikorupční úřad, kteří jsou dost odvážní a odpovědní, aby stát před nájezdy politických bratrstev skrytých za parlamentními stranami rozhodně bránili. Jinde se prezident i a vyšetřovatelé mohou účastnit dělení kořisti, respektive boje o to, kdo kořist nakonec dostane.

Demokracie nabízí lidem možnost vybírat toho, kdo bude řídit zemi, tím však boj o veřejný prostor a správu státu nekončí. Skutečně ostré politické konflikty volbami často teprve začínají. To říká zkušenost Rumunů, kteří se alespoň rozhodli, že na ideály demokracie rezignovat nebudou ani po nepovedených volbách.

Přesto má Česko před Rumunskem také jednu výhodu. Volby přijdou teprve za čtyři měsíce a možná nemusíme zvolit někoho se stejně přímočarým tahem za nejvyšší mocí, jako je Dragnea. O to menší konflikty by nás pak čekaly.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít