Zatímco Evropané si evidentně z válečného požáru příklad vzali, u prezidentů Ruska a Spojených států to tak jisté není.

Přehrát

00:00 / 00:00

Thomas Kulidakis: Spravedlivá válka je jen válka obranná

Při zvažování budoucích politických rozhodnutí by přitom mocní světa měli vzít v potaz následující. První světová válka byla poprvé v historii válka totální.

Cílem nebylo jen porazit nepřítele v poli a získat na jeho úkor územní, hospodářské a politické výhody. Cílem bylo vymazat z historie celé národy za pomoci zázemí celé společnosti. Hrůzy nových zbraní, použití chemických látek a miliony zdecimovaných civilistů ukázaly potenciál průmyslového vraždění moderní doby.

Připomínka stoletého výročí skončení prvního světového konfliktu by tedy všem měla minimálně na příštích sto let vštípit do srdcí i myslí následující tezi. Už staří Řekové v době antické rozlišovali dva druhy války. Válku hrozivou a krvavou, symbolizující zvěrstva na bojišti i mimo něj. Jejím bohem byl Mars, všemi obávaný. Na druhé straně stála bohyně Athéna, kterou uctívali jako bohyni války správné. Tedy války nejen vítězné, ale především spravedlivé, tedy obranné.

Když Trump a Putin nejsou ve své kůži

To je jedno z poučení, které bychom si měli odnést. Jediná spravedlivá válka je válka obranná, která zažene agresora. Do jiných se pouštět nemáme a diplomacie má být na prvním místě.

Druhé poučení plyne ze slavného citátu Alberta Einsteina. Ten prohlásil, že sice neví, jakými zbraněmi se bude bojovat ve třetí světové válce, ale zaručené prý ví, že v té čtvrté to bude klacky a kamením. O pravdivosti této myšlenky nás musí bezpečně přesvědčit události světového konfliktu druhého, který hrůzy průmyslového vraždění dovedl do dříve nepředstavitelných rozměrů.

Od první a druhé světové války ale lidská věda pokročila natolik, že disponujeme mnohem ničivějšími zbraněmi i postupy, jak případně zničit nejen celý svět, ale také ochromit státy o milionech obyvatel.

Kupříkladu zdařilý útok s využitím počítačů na infrastrukturu by dokázal naši slavnou civilizaci rychle dostat na kolena. Představme si jen takzvaný blackout, neboli výpadek veškeré elektřiny. Výpadek řízení leteckého provozu nebo semaforů. Konec centrálního vytápění a dodávek pitné vody, výpadek čističek.

Druhé poučení z připomínky konce první světové války tedy je, že bychom v žádném případě neměli zahazovat vše, co jsme od té doby jako lidstvo dosáhli především v oblasti mezinárodních vztahů.

Převzato z Plusu

Nadnárodní a mezinárodní instituce, v čele s Organizací spojených národů, by měly mít více váhy než doposud jako místo, kde mluví diplomacie. Stejně tak je ale důležité nerušit už jednou dosažené dohody, které mají zajišťovat snižování počtu fatálních zbraňových systémů.

V tomto ohledu je dobře, že politické vedení Francie i Německa mluvilo o národním smíření. Osud světa ale ve svých rukou více než kdokoliv jiný třímají prezidenti Ruska a Spojených států amerických. V Paříži vypadali, že nejsou ve své kůži. Oba měli pocit nepochopení ze strany Evropanů. Trump, protože se Evropa snaží postavit na své nohy, Putin, protože se mu s ní nedaří smířit a prodávat do ní hladce nerostné suroviny.

Pro naši budoucnost je nejdůležitější, aby se tito dva s pomocí Evropy pokusili nerušit dohodu o šíření střel krátkého a středního doletu a nepodminovávali mezinárodní instituce. Jen tak budeme mít šanci, že přežijeme všechny mírové konference, plány a programy.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít