Putin šíří nostalgii po velikosti Ruska za Stalina

Západní pozorovatel, který není expertem na Rusko, dobu Putinovy vlády nejspíš spojuje s bleskovou válkou proti Gruzii, se záborem Krymu, s podporou separatistů na východě Ukrajiny.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ruský prezident Vladimir Putin | Foto: Sergei Ilnitsky | Zdroj: Reuters

Nebo se zasahováním do občanské války v Sýrii na straně diktátora Asada, s hybridní válkou proti Spojeným státům a západní Evropě, s posílením jaderného a raketového arzenálu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Putinovo 20. výročí

Západ byl takovou aktivitou notně zaskočen. Není to tak dávno, co tehdejší prezident Spojených států Barack Obama označoval Kreml za bezvýznamného regionálního hráče. Svědčí to jenom o tom, že Barack Obama probíhající proces jednoduše nebral na vědomí.

Ve Washingtonu ovšem není málo expertů, kteří spatřují v tom, co Putin vydává za úspěchy, vážnou hrozbu nejen pro svět, ale také pro samotný Putinův politický systém založený na iluzorní představě, že dnešní Rusko je dědicem Sovětského svazu se všemi jeho ambicemi.

Jedním z takových politologů je Leon Aron, ředitel Oddělení ruských studií ústavu American Enterprise. Jak sám přiznává, doba příchodu Vladimira Putina k moci je pro něho spojena s čečenskou válkou a slavným Putinovým výrokem vyhrožujícím všem nepřátelům Ruska, že je bude „topit jak koťata v latríně“. V tomto smyslu se moc nezměnilo, protože i nyní válka a nekonečný stav ohrožení zůstávají hlavním legitimizujícím faktorem Putinovy samovlády.

Putin trpí závažným mindrákem

Leon Aron si myslí, že Putin se rád stylizuje do pózy ruského vlastence. Ve skutečnosti, pokud vůbec je něčeho vlastencem, pak je to patriotismus sovětský. Na rozdíl od 90. let Putin vytušil, že tento faktor není jen reálně existujícím, ale může posloužit coby nosná páteř jeho legitimity. Proto kolem sebe šíří nostalgii po velikosti Ruska za Stalina, po velmocenském postavení, jež Rusku bylo údajně neprávem odejmuto.

Součástí tohoto přístupu je řada velmi nebezpečných postulátů. Kupříkladu to, že prestiž státu je dána mírou strachu, který vyvolává u ostatních, že ji určují rozlehlost území a vojenská moc.

‚Obrodil světovou velmoc, ale poštval si proti sobě Západ.‘ Vladimir Putin vede Rusko již 20 let

Číst článek

V roce 1999, když Jelcin předával moc Putinovi, mentorsky ho poučoval ve svém posledním projevu, že moderní civilizovaný a vážený stát není ten, který hromadí hory zbraní, nýbrž ten, jehož občané jsou svobodní, šťastní a zdraví. Dnešní Kreml jako kýženou hodnotu, jíž chce dosáhnout, vytýká obnovení velmocenského postavení a stejného vlivu, jaký mají Spojené státy.

Putin trpí závažným mindrákem, tvrdí Leon Aron: dokázal se z drobného lapky z petrohradského tmavého podchodu stát praktickým pánem země a nemůže odpustit, že mu ta země byla odcizena, doslova ukradena. Má jen dvě zřejmé tužby: vrátit všechno, o co přišel sovětský stát, především kontrolu nad národním hospodářstvím, soudnictvím, sdělovacími prostředky a jinými vnitropolitickými aktivy. A druhá tužba je spojena s geostrategickou oblastí, se snahou vrátit Sovětský svaz také v jeho zeměpisném smyslu.

Z toho vyplývají všechna Putinova zahraničněpolitická dobrodružství. Očividně jimi nahrazuje scházející státní ideologii a chabnoucí víru občanů v samotný systém. Tak vidí situaci Leon Aron, ředitel Oddělení ruských studií ústavu American Enterprise ve Washingtonu.  

Autor je publicista

Jefim Fištejn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme