„Samozřejmě chápeme, ba jsme si zřetelně vědomi toho, že aktuální situace v Bělorusku se sice uklidňuje, ale některé problémy existují dál. Proto také voláme po dialogu mezi běloruskou státní mocí a opozicí,“ prohlásil muž, který se svou domácí opozicí zatočil stejně nelítostně jako Lukašenko s tou běloruskou.

Ona opozice v obou zemích byla víceméně fyzicky rozdrcena a její představitelé buď sedí za mřížemi, nebo byli nuceni uchýlit se do exilu především v okolních unijních zemích, anebo se přikrčit ve svých příbytcích, a pokud možno ani nemuknout.

Proč tedy najednou takováto výzva?

Ruský politický komentátor Petr Kuzněcov připomíná vývoj migrační krize na bělorusko-polské hranici a otevřené polské ultimátum. Pokud na této hranici nebude do 21. listopadu, tedy do zítřka, zjednán pořádek, Polsko uzavře železniční spojení přes hraniční přechod Kuznica.

To by byla těžká rána i pro ruský vývoz do Evropy. Podle zmíněného komentátora je zcela jasné, že Polsko by s takovýmto ultimátem rozhodně nepřišlo, kdyby se nejednalo o společné stanovisko celounijní.

To znamená, že Lukašenkovi se uměle vyvolanou migrační pohromou vrazit klín mezi státy Evropské unie nepodařilo. A stejně tak Lukašenko tímto chaosem na vlastní objednávku nedokázal přimět k jednání ani oficiální představitele přímo zasažených sousedních států, natožpak nějaké unijní politické špičky.

Sázka na špatného koně

Moskva tedy, i když je sama podezírána, že za Lukašenkem stojí ve všem včetně migrační krize, nejspíš pochopila, že vsadila na špatného koně.

Převzato z Plusu

Jiná věc je, že po loňských prezidentských volbách v Bělorusku si Vladimir Putin neuměl představit, že do prezidentského křesla v Minsku by usedla třeba Svjatlana Cichanouská. To mu byl bližší jeho diktátorský bratr. Teď se ale věci zjevně mění.

Jeden z nejvýznamnějších představitelů běloruského politického exilu Pavel Latuška k tomu všemu v rozhovoru pro DW podotýká:

„Kreml si je podle mě jasně vědom toho, že drtivá většina Bělorusů podle domácích, ale koneckonců i ruských průzkumů veřejného mínění Lukašenka nepodporuje, takže teď už lidé jen čekají na okamžik, kdy z funkce, kterou si nelegálně uzurpoval, konečně odejde.“

Ostatně to byl právě pan Latuška, kdo Kremlu nedávno zaslal balíček návrhů Vize 2024, zabývajících se tím, jak vyřešit běloruské politické a ekonomické problémy a samozřejmě jak narovnat vztahy mezi Moskvou a Minskem. Inu, jak praví známé ruské úsloví: Počkáme – a uvidíme!

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít