Putin vybídl Lukašenka k jednání s opozicí
Překvapivá zpráva zazněla tento čtvrtek z Moskvy. Ruský prezident Vladimir Putin, který se tentokrát osobně zúčastnil porady na ministerstvu zahraničí, při této příležitosti vybídl svého běloruského kolegu Alexandra Lukašenka, aby zahájil jednání s opozicí.
„Samozřejmě chápeme, ba jsme si zřetelně vědomi toho, že aktuální situace v Bělorusku se sice uklidňuje, ale některé problémy existují dál. Proto také voláme po dialogu mezi běloruskou státní mocí a opozicí,“ prohlásil muž, který se svou domácí opozicí zatočil stejně nelítostně jako Lukašenko s tou běloruskou.
Co chce Bělorusko? Jaká je role Ruska? A reaguje EU dost účinně? Klíčové otázky kolem migrační krize
Číst článek
Ona opozice v obou zemích byla víceméně fyzicky rozdrcena a její představitelé buď sedí za mřížemi, nebo byli nuceni uchýlit se do exilu především v okolních unijních zemích, anebo se přikrčit ve svých příbytcích, a pokud možno ani nemuknout.
Proč tedy najednou takováto výzva?
Ruský politický komentátor Petr Kuzněcov připomíná vývoj migrační krize na bělorusko-polské hranici a otevřené polské ultimátum. Pokud na této hranici nebude do 21. listopadu, tedy do zítřka, zjednán pořádek, Polsko uzavře železniční spojení přes hraniční přechod Kuznica.
To by byla těžká rána i pro ruský vývoz do Evropy. Podle zmíněného komentátora je zcela jasné, že Polsko by s takovýmto ultimátem rozhodně nepřišlo, kdyby se nejednalo o společné stanovisko celounijní.
To znamená, že Lukašenkovi se uměle vyvolanou migrační pohromou vrazit klín mezi státy Evropské unie nepodařilo. A stejně tak Lukašenko tímto chaosem na vlastní objednávku nedokázal přimět k jednání ani oficiální představitele přímo zasažených sousedních států, natožpak nějaké unijní politické špičky.
Sázka na špatného koně
Moskva tedy, i když je sama podezírána, že za Lukašenkem stojí ve všem včetně migrační krize, nejspíš pochopila, že vsadila na špatného koně.
Jiná věc je, že po loňských prezidentských volbách v Bělorusku si Vladimir Putin neuměl představit, že do prezidentského křesla v Minsku by usedla třeba Svjatlana Cichanouská. To mu byl bližší jeho diktátorský bratr. Teď se ale věci zjevně mění.
Jeden z nejvýznamnějších představitelů běloruského politického exilu Pavel Latuška k tomu všemu v rozhovoru pro DW podotýká:
„Kreml si je podle mě jasně vědom toho, že drtivá většina Bělorusů podle domácích, ale koneckonců i ruských průzkumů veřejného mínění Lukašenka nepodporuje, takže teď už lidé jen čekají na okamžik, kdy z funkce, kterou si nelegálně uzurpoval, konečně odejde.“
Ostatně to byl právě pan Latuška, kdo Kremlu nedávno zaslal balíček návrhů Vize 2024, zabývajících se tím, jak vyřešit běloruské politické a ekonomické problémy a samozřejmě jak narovnat vztahy mezi Moskvou a Minskem. Inu, jak praví známé ruské úsloví: Počkáme – a uvidíme!
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Jak turecký prezident vystupuje z autobusu
Jan Fingerland
Kreml vede boj za své ještě nenarozené vojáky
Alexandr Mitrofanov
Trump není nepředvídatelný chaot. Má plán
Lída Rakušanová
Trumpovo zpochybňování dělby moci je útokem na americkou demokracii
Jiří Pehe