Tak jako když se nedávno setkal s americkým miliardářem a filantropem maďarsko-židovského původu, 88letým Georgem Sorosem. Kurz s ním jednal primárně o plánovaném přesunu Středoevropské univerzity z Budapešti do Vídně.

Finančník, který přišel k podstatné části svého majetku měnovými spekulacemi na burze, je považován v řadě států střední a východní Evropy za nežádoucí osobu.

V Maďarsku, odkud po druhé světové válce odešel, byl tamní národně-konzervativní vládou premiéra Viktora Orbána dokonce stylizován do role největšího nepřítele státu, který chce svými aktivitami údajně zničit maďarský národ. Jeho jméno proto nesou zákony omezující činnost neziskových organizací, včetně jím financované Středoevropské univerzity.

Před volbami se jeho tvář pravidelně objevuje na plakátech, které mají vyvolávat strach ze Sorosových domnělých aktivit a mobilizovat tak voliče. Od kritiky jeho obchodních aktivit k projevům otevřeného antisemitismu pak není příliš daleko.

Převzato z Plusu

Nejbližší zkoušky kancléře Kurze

V Rakousku se protisorosovská vlna až donedávna podobně dramaticky neprojevovala, zůstala omezena na relativně přehlednou a uzavřenou skupinu lidí z prostředí pravicových radikálů.

Poté, co ale miliardáře přijal kancléř Kurz, strhla se i tam do té doby dlouho nevídaná lavina negativních reakcí, včetně antisemitských komentářů. Na sociálních sítích se psalo o domnělém vlivu židovských finančních kruhů na světové dění, Soros byl označován za největšího ďábla na zemi a rakouský kancléř zase pro změnu za zrádce.

Nemohly pochopitelně chybět ani tradiční spiklenecké teorie, že vlna migrace z Afriky a Blízkého východu, s níž se několik posledních let potýká Evropa, je prý financována z miliardářových peněz. Není to mimochodem tak dávno, co podobná tvrzení zazněla i z úst jednoho z prominentních členů rakouských Svobodných, kteří jsou od konce loňského roku vládním partnerem kancléře Kurze.

I proto je možné chápat kancléřovo setkání se Sorosem jako snahu se od Svobodných a jejich pohledu na svět distancovat. Stejně tak znovu vyhladit vlastní renomé, které před nějakou dobou utrpělo, když Kurz jménem své vlády oznámil, že Vídeň nepřipojí svůj podpis k připravovanému globálnímu paktu Organizace spojených národů o migraci.

Rakousko tak učinilo jako v pořadí čtvrtá země po Spojených státech, Austrálii a Maďarsku. Tím spustilo vlnu a k dohodě se následně odmítly připojit další státy, včetně  Česka. Tehdy kancléř zjevně ustoupil tlaku svého koaličního partnera, který pak následně mohl slavit vládní rozhodnutí jako své obrovské vítězství.

Schůzkou se Sorosem se Kurz snažil dokázat, že to je stále ještě on, kdo udává směr rakouské zahraniční politiky. Nejbližší zkoušky, které ho v tomto ohledu čekají, ale budou daleko zásadnější, než bylo setkání s kontroverzním miliardářem. To pak již půjde o souhlas nebo nesouhlas Rakouska s dalšími kroky Evropské unie vůči Polsku nebo Maďarsku.

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít