V obou zemích sílilo volání po členství v Severoatlantické alianci, nebo aspoň po nějaké těsnější spolupráci, která by mohla zvýšit jejich bezpečnost před nevypočitatelným sousedem na východě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Rakousko se drží křečovitě své neutrality, ukrajinské válce navzdory

V Rakousku, které je rovněž vojensky neutrální, jsou zatím podobné úvahy spíš menšinové. Jednak tam na rozdíl od obou skandinávských států není pocit ohrožení tak vyhraněný – to souvisí s relativně velkou zeměpisnou vzdáleností od Ruska.

Zároveň za tím může být tak trochu i falešný pocit bezpečí, protože Rakousko je až na dvě výjimky obklopeno výlučně členskými státy NATO, jejichž ochranný deštník by mohl teoreticky zakrýt i je.

Tamní politici ale s oblibou poukazují ještě na jeden aspekt: Trvalá neutralita je nejenom zakotvena v ústavě a byla podmínkou, aby zemi po roce 1945 nestihl stejný osud jako Německo čili rozdělení. Zároveň opakují, že neutralita se prý stala součástí národní identity. A jakmile jde o něco tak emocionálního, jde rozum obvykle stranou.

Hodně je to vidět i na současné diskusi, jestli pozvat ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby podobně, jak to v nedávné minulosti učinil před jinými parlamenty světa, vystoupil i před zákonodárným sborem v Rakousku. Zatímco vládní lidovci, Zelení a opoziční liberálové prezidentovo vystoupení schvalují a vidí v tom způsob, jak může i politické vedení země vyjádřit solidaritu, kterou projevují dennodenně stovky Rakušanů organizující humanitární pomoc pro Ukrajinu a starají se o běžence, kteří již do země dorazili.

Ekonomické zájmy, nebo lidská práva?

Naproti tomu opoziční sociální demokraté váhají, jestli se Zelenského projevem souhlasit, a pravicoví Svobodní jsou úplně proti. Právě oni se přitom odvolávají na neutralitu a tvrdí, že Rakousku v minulosti vždy slušelo, když se drželo stranou a zároveň bylo připraveno sehrát případně zprostředkovatelskou roli.

Převzato z Plusu

Jeden z důvodů, proč rakouští poslanci váhají ve věci prezidentova projevu, může být, že by pravděpodobně z jeho úst neslyšeli slova chvály, ale naopak kritiku. Asi by to nebylo ve stejném duchu, jako když se Zelenskyj během nedávného unijního summitu obrátil přímo na maďarského premiéra Viktora Orbána a promlouval mu do duše ve smyslu, že se musí rozhodnout, jestli bude s Ruskem, nebo s Evropou.

Ale i Rakušané mají ve vztahu k Rusku máslo na hlavě. Nejde jen o to, že bývalí vysoce postavení politici, včetně dvou kancléřů, až donedávna seděli ve vedení ruských státních firem. Jde hlavně o zvláštní osobní náklonnost vůči ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, kterou mnozí rakouští činitelé projevovali. Ještě není zapomenuto, jak byl Putin v roce 2014, pár měsíců po anexi Krymu, přijat ve Vídni s plnou parádou a tehdejší prezident Heinz Fischer mu až skoro kamarádsky poklepával na rameno – jako by tím chtěl dát najevo, že všechno je dobré a v nejlepším pořádku.

V pořádku to není a bohužel ještě nějakou dobu nebude. Možná by ale Zelenského projev před rakouskými zákonodárci mohl odstartovat seriózní debatu, jestli ve vztahu k Rusku váží víc ekonomické zájmy, nebo lidská práva. A zda v situaci, kdy na Ukrajině dochází k jejich zjevnému porušování, je na místě křečovitě trvat na vlastní neutralitě.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít