Jak proti rasovým předsudkům

V době, kdy se pro významnou část světové veřejnosti stal ústředním tématem rasismus, máme řadu možností, jak se k tomu postavit.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Protesty v Atlantě po smrti George Floyda (fotografie z 1. června) | Zdroj: Fotobanka Profimedia (5012640)

Připojit se k protestům, vyjádřit své rozhořčení, ale také přemýšlet o tom, jak nejlépe jeho obětem pomoci. To však nejprve vyžaduje ujasnit si pojmy co nejpřesněji, abychom se v dalších úvahách nedostali na scestí. Myslet také znamená rozlišovat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: Jak proti rasovým předsudkům

Jedním z rozdílů, který by nám neměl uniknout, je mezi rasismem jako přesvědčením o existenci ras, z nichž některé jsou nadřazené nad druhými, a mezi rasovými předsudky. Liší se zejména v tom, že rasistické přesvědčení je postoj, který člověk zaujímá vědomě a nese za to plnou odpovědnost.

Zatímco rasové předsudky často získává bezděčně, protože vyrůstají z emocí, jejichž povahu si uvědomuje až dodatečně. Vinu za své city neneseme. Máme ji až za to, jak se k nim vědomě postavíme.

Společenské zlo zajisté představuje jak rasismus, tak osvojené rasové předsudky, jenže každé jiným způsobem. Proti obojímu je třeba bojovat, úspěch však vyžaduje odlišné strategie. Rasismus jako učení lze překonat vědeckými argumenty, jako společenské mínění výchovou, jako politickou ideologii jej lze porazit politickými prostředky a jeho projevy podněcujícími k nenávisti trestat zákonem.

Nepoučitelní romantici

Vůči rasovým předsudkům jsou však tyto postupy neúčinné. Budeme-li navíc za rasismus označovat jejich emocionální základ, jako je strach, nechuť, odpor či averzi, rozmnožíme počet rasistů na všechny lidi, protože něco takového občas cítí skoro každý.

S předsudky, obecně vzato, je zkrátka potíž. Tvoří nedílnou součást lidské orientace ve světě, protože nám poskytují vodítko, jak se zachovat v nových situacích, nebo vůči věcem a lidem, s nimiž zatím nemáme dostatečnou zkušenost.

Některé předsudky sdílíme s komunitou, jejíž jsme součástí, další si tvoříme sami tím, že z jednotlivých zkušeností o nových předmětech předem spontánně usuzujeme, že tak tomu bude i s dalšími jim podobnými. Chybou ovšem je, když někdo předsudek bezmyšlenkovitě zaměňuje za zkušenost a není schopen nahradit jej soudem založeným na rozumové úvaze.

Asi se nebudeme divit staré paní, která zaslechla, že na sídlišti, kde bydlí, řádí gang skinheadů, a tak se raději vyhýbá všem holohlavým. I když ví, že někteří jsou bez vlasů od přírody a další jen tak.

Podobně podezíravé vztahy bývají mezi komunitami, které se navzájem odlišují vnějším vzhledem, chováním, kulturou, náboženstvím a způsobem života. Někdy tyto vztahy přerostou v averzi, v nenávist, v násilné konflikty, a jsou-li politicky zneužity, v etnické, náboženské nebo rasové čistky. Příkladů takových událostí z minulosti i ze současnosti je tolik, že je ani nemusíme uvádět.

‚Nemilosrdná kampaň s cílem vymazat historii.‘ Trump u Mount Rushmore kritizoval ničení soch

Číst článek

I v moderní západní společnosti, která se jako celek hlásí k diverzitě a inkluzi, která vyznává multikulturalismus, pod povrchem působí zakořeněné rasové a další předsudky, vyvolávající napětí mezi jednotlivými složkami.

Občas nějaká spektakulární událost způsobí, že vyvřou na povrch, jako se to nyní stalo v USA. Ti, kteří do rasismu zahrnují i předsudky, pak obviňují celý společenský řád a požadují radikální sociální změnu systému. Netuší, že v nové společnosti, po které touží, se rasové předsudky objeví znovu a v neztenčené síle.

Jen nepoučitelní romantici se domnívají, že lze společnost změnit jedním revolučním činem. Proč? Protože překonávání negativních předsudků vyžaduje soustavné a dlouhodobé úsilí zaměřené na to, aby se každý jedinec naučil s morální motivací své emoce zvládat. Aby se k nim dokázal stavět způsobem, že se přirozená obava, strach či averze vůči odlišnosti nestane uvědomělou nenávistí. I tak je ale třeba počítat s tím, že se vždycky najdou lidé, kteří si z nějakých důvodů – i bez nich – v jakýchkoli společenských poměrech své předsudky a nenávisti ponechají.

Autor je filozof a pedagog.

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme