Řecko obrátilo doprava a do Evropy se vrací tradiční pravolevý střet

V zemi tradičně tíhnoucí spíše k levici se k moci dostala konzervativně pravicová vláda. Výsledek řeckých předčasných voleb je projev tradičního zápasu politické levice a pravice. V kolébce demokracie se jím projevil návrat k osvědčeným politickým přístupům – po všech patáliích s populisty je ho stále více potřeba i ve zbytku Evropy.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kyriakos Mitsotakis | Foto: Fotobanka Profimedia

V samotném Řecku se pravicové Nové demokracii podařilo doslova vyluxovat všechny ostatní podobně orientované strany. Umírněnou pravicí počínaje, extrémisty ze Zlatého úsvitu, u nichž policie našla nacistické symboly, konče. Nová demokracie udeřila na národoveckou notu v otázce zahraniční, neoliberální písničku voličům zahrála v přístupu k ekonomice.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Levicová SYRIZA zaostala jen o osm procent a potvrdila svou roli vůdce politické levice. Ta měla v součtu podobný výsledek jako pravice, ale svou roztříštěností se stala strůjcem vlastní porážky. Až to vypadá, že více než pravicové koncepty jednotlivé levicové formace nesnáší jedna druhou.

V zahraniční politice se umírněnější část levice, včetně strany SYRIZA Alexise Tsiprase, soustředila na internacionalismus a idealistický přístup k mezinárodním vztahům. To znamená víru v možnost spolupráce mezi státy, fungování mezinárodního práva a účelnost mezinárodních organizací.

Tento koncept konkuruje přesvědčení pravice vyznávající spíše zahraničně politický realismus. Neboli Hobbesovský postoj, že mezinárodní aréna se podobá džungli, kde rozhoduje jen síla a panuje anarchie.

Umírněná SYRIZA

Z hlediska ekonomického položila pravice důraz na tezi, že úlevy pro firmy a bohaté vytvoří v konečném důsledku pracovní místa a blahobyt v souladu s takzvanou teorií prokapávání. Levice v takové myšlenky příliš nevěří a raději se orientuje na zlepšování života střední a nižší třídy.

V Řecku volby vyhrála opoziční Nová demokracie. Premiér Tsipras uznal porážku

Číst článek

V Řecku těžce zkoušeném krizí se voliči po čtyřech letech Tsiprasovy vlády rozhodli dát šanci politické pravici Kyriakose Mitsotakise a jeho straně Nová demokracie. SYRIZA ale doplatila především na nesplněné sliby z referenda roku 2015 a neschopnost vysvětlit na domácí scéně, že dohodou se Severní Makedonií má Řecko na severní hranici přítele místo bývalého nepřítele. Neznamená to, že se řecká společnost stala více pravicovou.

Z celé situace vyplývá následující obecné poučení. Tsiprasovi i přes volební porážku za dosavadní spolupráci a vše ostatní poděkovali francouzský prezident, španělský premiér nebo například eurokomisař Moscovici i německá vláda.

Dá se to mimo jiné chápat jako výraz úlevy, že za prvé SYRIZA od levicového radikalismu přešla k sociálně demokratickým postojům a za druhé, že se další země vydala cestou starého dobrého zápolení pravice s levicí.

Nedůvěra k pravici

V samotném Řecku je to obzvláště důležité vzhledem k tamním neblahým zkušenostem s krajní pravicí. V druhé polovině dvacátého století vytvořila ve spojení s monarchisty parastát, který vyvrcholil nástupem vojenské junty, podporované americkou CIA. Za což se bývalý prezident USA Bill Clinton v roce 1999 omluvil. K pravici je tudíž řecká veřejnost stejně ostražitá, jako je například u nás k levici, především komunistické straně.

Krajní pravice řádila ve státech jižní Evropy dost dlouho na to, aby se od ní pravicové strany v jiných zemích mohly poučit, jak se zbavit pokušení krajních národoveckých postojů. V současné době podobný vývoj jako v Řecku proběhl a probíhá i v jiných zemích. Portugalsku, Španělsku, zemích severní Evropy.

I v České republice tedy snad můžeme doufat v opětovný návrat k souboji programových tezí pravice a levice, které jsou spolehlivější a lepší než populismus a přílišná snaha chovat se jako catch-all party lovící voliče různých přesvědčení. V politice je důležité přesně vědět, co kdo chce a plánuje na základě pevně ukotveného programu. Politický marketing má být doplněk, nikoliv základ politiky.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme