Pokud ani nová vláda nezlepší situaci Řeků, ohrozí to demokracii v její kolébce

Nová řecká pravicově konzervativní vláda se chopila moci s přirozenou touhou splnit alespoň část svých slibů. V oblasti snižování daní, návratu řeckého hospodářství k růstu a především prosperity obyvatel ji čekají podobné potíže jako předchozí vládu levicovou.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis | Foto: Yorgos Karahalis | Zdroj: ČTK/AP
Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Premiér Kyriakos Mitsotakis vedl volební kampaň v duchu snižování daní, růstu investičních příležitostí a zlepšení podmínek pro podnikání. V jeho očích se tak má vrátit hospodářský rozkvět, který přiláká alespoň část z přibližně čtyř set tisíc mladých, vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří zemi v době krize opustili.

Řecku tak vznikla vícenásobná škoda. Vydalo astronomické částky na vzdělání budoucí elity národa, z jejíchž odborných a tvůrčích schopností teď těží jiné země. Z odlivu mozků nejvíce získaly Velká Británie a Německo. Ti, kteří se nevydali do zmíněných dvou preferovaných zemí, odešli jinam. Někteří i do České republiky, kde pracují mnohdy v nadnárodních korporacích v Praze a Brně.

Zahraniční vlády ale nejen, že nemusely vynaložit náklady v době dospívání budoucích odborníků. Ve velké většině nebudou muset vydávat ani velké částky na zdravotní péči a podporu ve stáří, protože tradice velí vrátit se do Řecka na důchod. Byť část z něj bude v rámci unijních pravidel pocházet ze zahraniční, zdravotní péči vynaloží řecký systém.

Trvající chyby

V samotném Řecku ovšem samozřejmě řada lidí zůstala. Zpravidla ti, kteří z různých, například rodinných důvodů, odejít nemohli. Nebo ti, kteří měli ještě práci. Zůstali také ti, které láska k rodné zemi na místě udržela. V posledních letech ale odcházeli i méně kvalifikovaní dělníci, z nichž někteří přišli i do českých továren a pohostinství.

Plán nové vlády, který se ovšem moc nelišil od předvolebních návrhů a vládních kroků SYRIZY, dává smysl.

Na tom, že řecká ekonomika trpí přílišným zdaněním, které podvazuje růst, se shodují OECD, Evropská komise, řecká vláda i centrální banka, i zástupci soukromé sféry a slovutní ekonomové.

Skutečnost, že škrty byly příliš přísné a reformy eufemismem pro trest, který navíc nefungoval, už víme také. Lítost nad tím, jak vše dopadlo, vyjádřil i bývalý šéf euroskupiny Dijsselbloem nebo předseda Evropské komise Juncker.

Problém je, že se i nadále z velké části postupuje v duchu minulosti, která moc dobrého nepřinesla. Šéf nové konzervativně pravicové vlády pro svůj fiskální impuls nenašel pochopení v zahraničí.

Evropský stabilizační mechanismus a Euroskupina v čele s Nizozemskem a Německem, které tak činí z vnitropolitických důvodů, trvají na dodržení závazku daného při ukončení memorand. Udržovat přebytek primárního řeckého státního rozpočtu ve výši 3,5 procenta. Z toho důvodu není prostor pro snižování daní a nastartování růstu.

Svázané ruce

Celá věc by mohla být předmětem studia teorie a praxe přístupu absolventů ekonomických fakult, kteří rýsují od stolu osudy milionů lidí. Existuje ale i problém politologický.

Řečtí voliči dali za posledních deset let šanci koaliční vládě levice a pravice, pak vládě levice, teď pravice. Žádná nedosáhla rozhodujícího úspěchu.

Mladí a ztracení. Řecké děti eura budou dluh splácet celý život

Číst článek

Největší zatím patří Tsiprasovi, který zemi alespoň vyvedl z věřitelských memorand. Řecká vláda ale pořád není úplně svobodná. Premiér Mitsotakis může udělat, co chce, ale riskuje, že nedostane další úlevy dluhové zátěže a výnosy zahraničních centrálních bank eurozóny, které vydělaly na řeckých dluhopisech v průběhu krize.

Pokud ani teď po dalším překreslení politické mapy nedojde ke zlepšení podmínek lidí, je v ohrožení celá demokracie v její samotné kolébce. K jejímu fungování jsou totiž nezbytnou podmínkou voliči, kteří chodí k volbám s pocitem, že jejich hlas a volení zástupci mohou něco změnit a ze svých slibů i něco splnit.

Pokud tuto víru ztratí, ztrácí se i podpora a důvod fungování demokratického hlasování. Jiskra se může rozhořet, požár rozšířit do zahraničí a na to by mohli doplatit i kazatelé protestantské morálky.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme