A nikoho asi neudiví, že předkladatelem návrhu ústavního zákona, který vyžaduje třípětinovou podporu obou komor českého parlamentu, je Strana přímé demokracie.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Z celého kroku čiší snaha plnit volební program, byť třeba jen pokusem. Na straně druhé se jedná o promyšlený politický tah, přičemž ti názoroví oponenti, kteří by třeba s pořádáním referend nesouhlasili, mohou být lehce napadaní z neúcty a nedostatku respektu k případné vůli lidu.

V konturách návrhu, který se jen málo liší od předchozí iniciativy bývalého Okamurova projektu Úsvit, je mimo jiné možnost vyvolat obecné referendum peticí s nejméně 100 tisíci podpisy občanů, případně tak může učinit vláda. Navrhovatelé a oponenti by dostali pro prezentaci stanovisek nejméně pětihodinový bezplatný prostor v Českém rozhlase a v České televizi.

Na tomto místě je dobré říci, že s podobnou iniciativou přišla také předchozí vláda, která ovšem stanovila hranici čtvrt milionu občanů a chyběla možnost vlády navrhovat referenda. A podobně jako v minulosti ani minulá vláda úspěšná nebyla. 

Vhodnost nízké hranice

I tak se ale hranice zdá žalostně malá, když pomyslíme na více než osm milionů registrovaných voličů. Není také jisté, jestli by i přes délku kampaně mohly být všechny argumenty předneseny a zcela analyticky pochopeny. Je totiž rozdíl mezi názorem k dané věci a znalostí dané věci.

Vždyť vzpomeňme jen na slova švýcarského ministra zahraničí, tedy emisara země, k níž se jako k modelu zastánci přímé demokracie upínají. V Rakousku, kde si tamní nová vláda za účasti Svobodných také předsevzala posílit přímou demokracii, šéf švýcarské diplomacie varoval, že přímá demokracie je spojená s riziky, není to dětská hra a nikdo by si s ní neměl zahrávat.

V zemích, kde nemá tradici, by se s ní prý mělo zacházet opatrně. Jako příklad uvedl Švýcar hlasování o brexitu, se kterým si tamní politici neví rady, jak rozhodnutí uplatnit. Obecně je také známo, že v kampani před hlasováním o brexitu se také velmi lhalo, a například slibované peníze do zdravotnictví byly smyšlenkou, kterou brexitáři bezprostředně po referendu přiznali.

Švýcarský ministr zahraničí ale nemusel chodit pro příklady do zahraničí. Protože samotný Bern dlouho přemýšlel, jak prosadit omezení imigrace z unijních zemí, které v referendu většinou pouhých tří desetin v roce 2014 Švýcaři odhlasovali, a zároveň nepopudit Evropskou unii a nepřijít o přístup na unijní trh.

Nakonec je výsledkem pouhý zákon o přednosti domácích při zaměstnávání, omezení sezonních pracovníků z Bulharska a Rumunska a více než miliarda franků ze švýcarského státního rozpočtu vyčleněná pro země střední a východní Evropy, aby do Švýcarska tamní lidé měli méně důvodů chodit, protože u nich doma bude lépe.

To vše budiž poučení při zvažování vhodnosti nízké hranice pro vyvolání referenda i v České republice.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít