Koronavirus se projevil jako výborný reformátor vzdělávání

Nový koronavirus se ukázal být největším školským reformátorem od dob císařovny Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku. Řečeno s nadsázkou.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Školní rok začíná 1. září, nikdo přitom neví, co bude za týden, za měsíc. | Foto: Luděk Peřina | Zdroj: ČTK

Vždyť komu se kdy podařilo nepustit děti do školy dlouhých sto dní (plus dva měsíce prázdnin) a na stejnou dobu naprosto změnit způsob výuky? Vybaví si někdo vůbec nějakou pozoruhodnou školskou reformu za posledních třicet let?

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Koronavirus se projevil jako výborný reformátor vzdělávání

A otázka nejdůležitější – je dnešní politická reprezentace schopná převést systém vzdělávání do 21. století?

Jednoduchá odpověď zní – není toho schopná. Na rozdíl třeba od Finska, kde se dlouhodobá reforma školství povedla, v Česku nejsou politici schopni se shodnout a získat pro změny školy a rodiče. Stejně je na tom řada zemí v Evropě a naštěstí platí, že vzdělávání se dá změnit i dílčími snazšími kroky. Třeba výrazným zvyšováním platů učitelů, což se teď v Česku daří.

Hlavní směry vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, což je pracovní verze strategie na roky dopředu, správně říká, že rychlost sociálních, kulturních a environmentálních změn je dnes bezprecedentní:

„Aby dnešní žáci a studenti byli schopni na všechny tyto výzvy reagovat, musejí umět poznatky, dovednosti, postoje a hodnoty získané ve škole… skutečně aplikovat a využívat. Z tohoto důvodu dochází ke zvýšení důrazu na rozvoj gramotností a kompetencí, na úkor předávání informací a znalostí.“

Učitelé jsou klíč k budoucnosti

Svatá pravda, která byla do začátku pandemie uzavřená především v hlavách expertů a na stránkách strategie. Pak přišel reformátor koronavirus a všechny ty nejistoty bez pardonu vnutil každé škole, domácnosti, všem studentům, učitelům i rodičům. Školní rok začíná 1. září, nikdo přitom neví, co bude za týden, za měsíc.

A všichni se učili za pochodu učit se, improvizovat, poradit si v nepředvídatelných situacích… To samozřejmě není reforma, jen tvrdé, ale správné nasměrování. Silný impuls, jaký by nevytvořilo ani sto strategií.

Nejúspěšnější žáky v mezinárodním hodnocení mají z Evropy Finsko a Estonsko, přitom děti z obou zemí nejsou geniální, ale stát je tam schopen zajistit vysoký průměr, jen málo studentů je slabých, umějí se postarat i o odstrčené děti.

V Česku je to naopak – i krize kolem nákazy ukázala, že se propadají děti ze sociálně slabých rodin a z rodin, kde není vzdělávání důležité. Na co by se měl stát, ministr, vláda nyní soustředit strategie-nestrategie? Na učitele, na ředitele, na záchranu nejslabších a na digitalizaci.

A pokud by si měl vybrat jen dvě priority, tak na učitele a péči o nejslabší. A když jen jednu, tak na platy a podporu učitelů. Protože učitelka a učitel jsou klíč k budoucnosti, dokážou děti strhnout, nasměrovat, připravit na pohyblivý zítřek.

A zůstanou za katedrou i v době, až koronavirus a jeho reformní elán pošlou vědci a výrobci vakcíny do učebnic dějepisu někam k Marii Terezii.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme