Je to zároveň ta velká změna, o níž se u Dunaje přinejmenším od vraždy Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové mluví hodně nahlas a jejímž nejviditelnějším projevem bylo vítězství Zuzany Čaputové v prezidentských volbách vloni na jaře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Na Slovensku padl Fico, vládnout budou populisté

K vítězství ji tehdy výrazně pomohl protikandidát Robert Mistrík, který v pravou chvíli odstoupil z voleb a podpořil ji.

Úspěšný vědec a podnikatel těsně před parlamentními volbami popsal Slovensko takto: „Slovensko je institucionálně zničená země, vládne nám triumvirát alkoholismu, pologramotnosti a bezcharakternosti, stát je ohlodávaný na kost, právo je v troskách. Rozbitá země volá po rozumných, slušných a hlavně spolupracujících politicích.“

Proto je tak důležité, že skončila mocenská klika, která Slovensko dovedla do popsaného stavu. Vedle oslabeného Smeru z parlamentu úplně vypadla Slovenská národní strana, která s Ficem vládla, i maďarská strana Bély Bugára – největší menšina nebude mít poprvé od listopadu 1989 zastoupení v Národní radě, což je škoda pro celou slovenskou politiku.

Silný závazek

S porážkou Smeru (nyní 18 procent, v roce 2016 něco přes 28) jde ruku v ruce parlamentní většina dosavadní opozice. Strany Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti vítěze Igora Matoviče, Za lidi exprezidenta Andreje Kisky a Svoboda a solidarita Richarda Sulíka mají ve 150členné Národní radě těsnou většinu 78 poslanců.

Velmi budou postrádat mandáty koalice Progresivní Slovensko a Spolu Michala Trubana a Miroslava Beblavého, které nakonec chybělo tisíc hlasů k sedmi procentům předepsaným koalicím pro vstup do parlamentu.

Proto Igor Matovič hned začal mluvit s Borisem Kollárem, majitelem strany Jsme rodina, programově stejně nevyhraněné, jako jsou Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti. Dohromady by měly tyto čtyři formace dokonce ústavní většinu.

Její složení je ale nebezpečné – dvě populistická hnutí ovládaná svými lídry, jedna strana založená ani ne před rokem, jedna tradiční strana, která se výrazně podílela v roce 2011 na pádu protificovské vlády Ivety Radičové. Jinou exekutivní zkušenost nikdo ze vznikající koalice nemá.

Vládní sestava bude názorově i osobnostně velmi různorodá a tedy křehká. Nicméně má silnou motivaci: dát zemi do pořádku po letech bezohledného vládnutí Roberta Fica.

Budoucí premiér Igor Matovič, rozený opozičník, kverulant a v politice zatím nespolehlivý partner, hned po vítězství promluvil státnicky: poděkoval i voličům Smeru a extremisty Mariana Kotleby (nakonec jich bylo méně, než se čekalo), slíbil, že koalice nebude vést kulturní programové války, protože má jeden jediný zásadní úkol: vyčistit chlév.

Převzato z Plusu

Připomněl navíc i vraždu Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové a zmínil, že volební účast byla vyšší než v několika minulých volbách. Závazek je tedy nesmírně silný.

Pro Česko byly slovenské volby laboratoří, která ukázala, že změny lze dosáhnout jen příchodem výjimečně talentované populisty, který má v čase voleb štěstí. To je Igor Matovič, nikoho takového v Praze nevidět.

Nebo spojením seriózních stran do volebního bloku, který dá včas občanům šanci volit vítěze. Tuhle variantu slovenští lídři promarnili – a dopadli jak sedláci u Chlumce.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít