Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Rolling Stones a my po osmadvaceti letech. Najděte pět rozdílů!

Neboť zatímco 18. srpna roku 1990 brala značná část občanů burácení „Stones“ doslova nad stověžatou matičkou, tedy ze Strahovského stadionu, jako tečku za čtyřiceti lety komunistické totality (i se sloganem „Kameny se valí sem, ruské tanky ven“), tentokrát se Mick Jagger a spol. vrací v okamžiku, kdy jsou ideologičtí dědicové KSČ jednou nohou ve vládě.

Mezitím ovšem u nás kapela hrála čtyřikrát, a tak jde spíš o souběh náhod. Ale přece jenom, pamětníci atmosféry oné památné události si chtěj nechtěj říkají, že přinejmenším některé věci tehdy rozhodně nepředpokládali.

A kdyby tenkrát někdo prorokoval, že o dvacet osm let později budou komunisté určovat, kdo se může nebo nemůže stát ministrem, vysmáli by se mu coby šílenci nebo utopistovi. „To jsou paradoxy!“ jak stále opakuje postava pivovarského Sládka v aktovce Audience Václava Havla, někdejšího hostitele Rolling Stones.

Nevázaný duch

Havel měl sice skrze své disidentské přátele původně raději jiné hudební skupiny, ale globálně obrovsky slavní, vlivní a o dění ve světě se vždycky zajímající Stones se jevili k oslavě nabité svobody ideálně. Plán přivézt je do Prahy pár týdnů po prvých regulérních volbách prezidenta nadchl, osobně se v něm výrazně angažoval.

Nebýt jeho, asi by to tehdy ani nevyšlo, protože rozpis evropského turné skupiny už byl dávno uzavřený. Nicméně se do něj Praha ještě vklínila a Havel pak legendární rockery doslova okouzlil. Nejen proto, že se do té doby kapele s rebelskou nálepkou státníci zdaleka vyhýbali.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Příklad pro skeptiky

Koneckonců, dívaly se na ni s nevolí úřady celé řady států. Ani ne snad proto, že by někteří její členové prováděli cosi skutečně závadného. Jen z nich vanul až příliš nevázaný duch, což se mocným a jejich aparátům obvykle nezamlouvá. Ale Havel to naopak vítal coby znamení spřízněnosti.

The Rolling Stones, dnes pánové v seniorském věku, i když pozoruhodně vitální, přišli před víc než půlstoletím s revolucí hudební, ale i společenskou, jejíž podstatou je spontaneita a svobodomyslnost. I po těch letech jim vydržely. Pěkný příklad pro české skeptiky z léta 2018.     

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít