A nemyslím teď to čistě fotbalové hledisko, které je nepopiratelné. Technickou kvalitou, dovednostmi a přehledem reprezentační kapitán (nepíšu „bývalý“, vždyť národního dresu se ještě nevzdal, ne?) stále ční, ovšem předně mám na mysli jeho osobnost.

Jednak může být velkým vzorem pro své spoluhráče. „Když může i malý Mozart tak usilovně cvičit a hrát forte, co bych nemohl já,“ mohou si říkat nebo aspoň myslet.

A hlavně nehledá výmluvy, nebojí se říct nepříjemnou pravdu, neomlouvá nebo „neokecává“ alibisticky chyby své, svých spoluhráčů nebo celého týmu, jak to bohužel dělaly v nedávné době jiné velké osobnosti českého fotbalu.

Kupříkladu teď nezpívá dokola refrén současného letenského hitu „Musíme se sehrát“. Ne že by jeho slova nebyla částečně pravdivá, ale jejich omílání by mohlo otupit smysly, jak to letní songy umějí skvěle.

Místo toho Tomáš Rosický natvrdo řekne, že si Bohemians v nedělním ligovém duelu na Letné bod zasloužili, že výkon Sparty nebyl dobrý, že posily nejsou žádní nezkušení zajíci, takže měly zvládnout závěr líp, že musí všichni přidat, protože náznaků dobrých akcí je málo.

Lídrem, který burcuje parťáky ke zdokonalování výkonu svého i týmového, těžko mohl být, dokud svou pracovní dobu dělil jen mezi lékaře, kondiční trenéry a maséry. Byť se i na marodce určitě snažil být co nejvíc součástí mužstva, je to v podstatě nemožné, když s ním dennodenně nežil.

Teď se vrátil a Sparta musí doufat, že jeho spoluhráči včetně zahraničních hvězd budou chtít přijímat nejen jeho přihrávky, ale taky kritiku, která má pyšný klub posunout dál.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít