Kdo dá do pořádku státní finance? Zachránce není na obzoru
První velký a neodkladný úkol pro novou sněmovnu – ať už v ní zasedne kdokoliv – bude státní rozpočet na rok 2022. Poslanci by ho měli schválit do Silvestra, aby zemi nečekalo nepříjemné rozpočtové provizorium. A bylo by dobré, kdyby už do tohoto finančního plánu promítli náměty, jimiž chtějí krotit státní dluh. Tempo jeho zvyšování je totiž nyní nejvyšší v celé Evropské unii.
A návrh rozpočtu na rok 2022 z dílny ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) na tom příliš nemění. Po jejích letních jednáních s ostatními členy kabinetu se ukázalo, že takřka ve všech kapitolách se plánují vyšší výdaje než v rozpočtu letošním, který přitom musel pamatovat na dopady epidemie a skončí schodkem vyšším než 400 miliard korun.
Takhle hospodařit není dlouhodobě možné. A kdy jindy šlápnout na brzdu než hned po volbách? Nicméně vrcholící kampaň a programy stran, které mají šanci vést zemi, mnoho optimismu nevzbuzují.
Což ovšem není česká specialita – stačí se podívat na Slovensko. Velký rozruch tam vzbudila zpráva Rady pro rozpočtovou zodpovědnost, podle které je dlouhodobá udržitelnost slovenských veřejných financí nejhorší v Evropské unii.
Podle metodiky Evropské komise jsou s indexem 8,1 v pásmu vysokého rizika – Česko je se 4,1 jen ve středním riziku na úrovni Belgie, Finska či Nizozemska.
Miliardoví holubi na střeše
Na Slovensku přivedla státní finance do maléru nikoli dnešní vláda Eduarda Hegera v čase pandemie, ale ta minulá – vedená Robertem Ficem. Ústavním zákonem totiž v roce 2019 zastropovala věk odchodu do důchodu na 64 letech. Což při rychlém stárnutí populace povede k drastickému snižování penzí nebo krachu státních financí.
Slovenští ekonomové se shodují, že pro udržitelnost rozpočtu by bylo nejlepší zavést závazné limity na výdaje v jednotlivých kapitolách, které by – ideálně už na základě koaliční dohody při sestavování nového kabinetu – schválil parlament vždy na celé volební období.
A nezbytné je pustit se do reforem, v první řadě té důchodové, doporučují experti.
A vysvětlují občanům, že dlouhodobá udržitelnost státních financí není abstraktní pojem, ale podmínka nutná pro jejich slušné živobytí – když vláda nezačne hned něco dělat, v blízké budoucnosti bude muset prudce zvyšovat daně, nebo klesne reálná úroveň penzí a stát nebude mít na kvalitní zdravotnictví, školství nebo na sociální dávky.
Ministryně Schillerová počítá při konsolidaci českých financí „s provozními úsporami státu, s úpravami spotřebních daní, revizí zdanění globálních firem a pokračováním redukce daňových výjimek“. To zní sice pěkně, ale reálně jsou to miliardoví holubi na střeše, zatímco návrat rozpočtu do dobrého stavu před covidem žádá desítky či spíše stovky miliard – a to rychle.
Viceguvernér Národní banky Slovensko Ľudovít Ódor popsal nechuť politiků šetřit a reformovat – a nejen na Slovensku – opravdu trefně: „Politici si musí odsouhlasit něco, co je bude později omezovat. Dobrovolně si svázat ruce. To fiskální alkoholik nikdy neudělá.“
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Spor o výpověď bez udání důvodu může potopit vládní koalici
Jiří Pehe
Jak občanská sbírka zachraňuje pověst Slovenska
Kamila Pešeková
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer