Je to pro nás důvod k zamyšlení nad aliancemi, které chceme v unii k našemu prospěchu vytvářet.

Nejdříve k problematice samotné. Existence nejen potravinářských výrobků, které mají stejný obal, ale liší se složením, je zapeklitý problém. Podle platné úpravy se de facto o klamání spotřebitele nejedná. Dokud mají produkty jasně popsané ingredience, výrobce vlastně svou povinnost informovat splnil.

Faktem ale zůstává, že spotřebitelé nemají žádnou povinnost luštit drobné písmo popisující vlastnosti každého výrobku. Navíc se často jedná o rébus, který dokáže vyřešit jen patřičně vzdělaný odborník.

Málokdo z nás ovšem absolvoval například potravinářskou průmyslovku. A stěží si budeme vodit na každý nákup specialistu na složení toho či onoho. Správné by tedy bylo, aby rozdílné složení jasně bylo možné rozeznat už podle názvu nebo obalu.

Západ nás nebere, východ se může urazit

To se samozřejmě nelíbí starším členským státům, tedy příslušníkům studenoválečného západního celku. Vyrábět různé obaly zvyšuje náklady ve všech směrech.

Ovšem argument, že je vše v pořádku, protože východoevropský spotřebitel má specifické požadavky a chutě, se pohybuje na hranici arogance. Z hlediska politického přispívá k pocitu, že existují unijní občané druhé, ba i třetí kategorie.

Správné řešení by bylo opravdu vše odlišit ze strany západních koncernů. Naši spotřebitelé si ale budou muset uvědomit, že kvalitní potraviny se stěží mohou pohybovat v rozmezí kvalitní salám za 15 korun deka. Ostatně nepřípustnost dělat z části členských států trh s nižšími nároky vyjádřila už minulý rok na jaře také Evropská komise.

Převzato z Plusu

V tomto roce se tedy snad konečně dozvíme, zdali se zboží se stejným obalem a odlišným složením stane zakázané. Pro naši zemi je to ale také důvod k zamyšlení, do jaké míry nás při jednání v unii mohou ovlivňovat klišé.

Místo poděkování rumunskému předsednictví jsme se dočkali arogantních prohlášení z naší strany. Například podle českého ministra zemědělství Tomana (za ČSSD) Rumunsko vrátilo dvojí kvalitu na pořad jednání v důsledku tlaku visegrádské skupiny.

Místo vděku se tedy Bukurešť dočkala symbolického pohrdavého kopnutí. Přitom je jasné, že problém dvojí kvality ho trápí stejně jako nás nebo další východní státy.

Zavilá příchylnost k toxickému Visegrádu a ostentativní otáčení zády ke zbytku postkomunistického bloku je ale vrchol zahraničně politického amatérismu. Může se jen vymstít. Západ nás mezi sebe evidentně moc nebere a východ se může urazit a pustit naše společné zájmy ze zřetele.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít