‚Neskáče, jak ostatní pískají.‘ Putin sází na Čínu. Dobře mu tak!

Rusko hodlá ještě víc rozvíjet ekonomické vztahy s Čínou, která „neskáče, jak ostatní pískají“. Vysvětloval ruský ministr zahraničí Lavrov moskevským středoškolákům. Už aby to bylo, chce se sarkasticky dodat! Na spolupráci s Čínou totiž doposud doplatily všechny státy, které se do ní pustily.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Čínsky prezident Si Ťin-pching a ruský prezident Vladimir Putin (archivní foto)

Čínsky prezident Si Ťin-pching a ruský prezident Vladimir Putin (archivní foto) | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Snad nejvarovnějším příkladem je toho času Srí Lanka, ostrovní země, kterou ještě v 80. letech doporučovaly cestovní kanceláře západoevropským turistům jako destinaci, kde se dá zažít atmosféra jako v Indii, ale bez žebráků a všudypřítomné bídy, tehdy tak typické pro indický subkontinent.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Putin sází na Čínu. Dobře mu tak!

Dnes je ze Srí Lanky zkrachovalý stát, který půjčky čínských bank vmanévrovaly do dluhové pasti. Německý týdeník Die Zeit k tomu podotýká, že možná ani netušíme, kolik rozvojových zemí je v Asii nebo v Africe dnes už de facto v bankrotu.

Společné mají to, že jim čínské státní banky ochotně poskytovaly od začátku tohoto století půjčky na budování infrastruktury a rozvoj strategických odvětví, ovšem za neobvyklých a přísně utajovaných podmínek. Konkrétně museli například dlužníci složit vysoké kauce na správcovské účty, museli se zavázat, že při splátkách má přednost Čína před ostatními věřiteli, a v některých případech si čínské banky dokonce vymínily právo okamžitého vypovězení smluv a vrácení peněz pro případ, že se zadlužený stát bude „nevhodně chovat“.

Čína a Indie stojí o ruské zdroje. Nechtějí si ale zavřít cestu na světové trhy, tvrdí ekonom Švejnar

Číst článek

Ambice Číny

Podle expertů německého Institutu pro světové hospodářství proudí peníze z čínských bank nejen do krizových rozvojových zemí, ale často i do Ruska. A v rámci čínského projektu Hedvábná stezka, tolik obdivovaného Milošem Zemanem, pod hlavičkou platformy 16+1 pro spolupráci Číny s převážně postkomunistickými státy také do Evropy.

Momentálně hlavně do maďarsko-srbského projektu vysokorychlostní železnice z Bělehradu do Budapešti. Projektů s čínskou účastí běží ovšem na Balkáně podstatně víc, a to i ve strategických odvětvích jako je těžební průmysl, metalurgie nebo energetika. Typické pro ně je nadměrné zadlužení, korupce, bezohlednost vůči životnímu prostředí a upřednostňování čínských pracovních sil.

Loni z původního svazku 17+1 vystoupila Litva. A sice poté, co chtěl Peking mermomocí investovat do renovace litevského přístavu Klaipéda. Což Litva vyhodnotila vzhledem ke stále evidentnějším geopolitickým ambicím Číny jako bezpečnostní hrozbu. Tou dnešní Čína v čele se Si Ťin-pchingen nepochybně je: stačí si vzpomenout na agresivně poručnickou reakci Pekingu na kontakty nejen litevských, ale i českých politiků s Tchaj-wanem.

Rusko je samozřejmě přesvědčeno, že je s Čínou na jedné vlně. Otázka je, zda to platí i obráceně. Ve své geniální sci-fi „Den opričnika“ o Rusku v roce 2027 líčí autor Vladimir Sorokin Rusko jako zemi, která všechno, od letadel po toaletní papír, dováží z Číny výměnou za ropu a plyn. Na ruském dálném východě žije tou dobou už 28 milionů Číňanů. Moskva dělá, že to nevidí.

Má to logiku i z dnešního pohledu: už Lavrov přece říkal, že Čína „neskáče, jak si kdo pískne…“

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme