Nic příliš nového se k tamním pseudovolbám dodat nedá. Opozičníci typu Alexeje Navalného byli eliminováni předem tím, že k volbám prostě nesměli. Navalnyj sám pro jistotu skončil hned po návratu z léčebného pobytu v Německu ve vězení. A přestože tam stále ještě sedí, právě v těchto dnech bylo zahájeno jeho další trestní stíhání.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Co mají společného volby v Rusku, v Německu a Česku?

Samotný, tentokrát třídenní volební proces pak provázely donebevolající podvody. Kdyby to nebylo k pláči, tak nejsměšnější z nich asi bylo 198 vítězů Jednotného Ruska v jednomandátových obvodech v situaci, kdy tato „strana moci“ vyslala své kandidáty do 217 obvodů. Validnosti takovéhoto výsledku zajisté nemůže věřit ani ten největší bláhovec.

Komunisté Gennadij Zjuganova si zase stěžovali na výsledky elektronického hlasování v Moskvě, které také proměnilo bilanci dlouho vítězící opozice v ruské metropoli v porážku – opět od kandidátů Jednotného Ruska.

Toto hodnocení uzavřeme dvěma výroky: ruské vysílání BBC konstatovalo, že v 21. století žádné ruské volby nepřinesly změnu ve strukturách státní moci, k čemuž připojme povzdech jednoho petrohradského opozičního politika – to by snad bylo lepší ty poslance losovat.

Co dokázal Mikuláš Dzurinda

Zcela jiný obrázek skýtají právě skončené volby německé. Byly jako vždy zcela regulérní a přinesly zajímavé výsledky – svrchovaně nepravděpodobná je dlouho frekventovaná velká koalice a o nástupci Angely Merkelové nakonec rozhodnou dvě menší strany, které budou součástí závěrečného účtování, Zelení a Svobodní demokraté.

Ne že by německý volební proces taky nepřinesl nějaké problémy a hříšky: jak třeba v úterý přiznali aktivisté ze Spolku pro politiku krásnější, založili před volbami fiktivní firmu, která nabídla své služby extremistické Alternativě pro Německo (AfD) a slíbila, že bude šířit její předvolební letáky.

Ve skutečnosti jich přes pět milionů zničila. V Berlíně byl zase ve volební den místy nedostatek hlasovacích lístků. Jak však míní němečtí analytici, konečný výsledek voleb to nijak neovlivnilo.

Převzato z Plusu

Nu a někde mezi těmito dvěma vyhraněnými póly se těsně před vlastními volbami pohybuje Česká republika. S vlastními specifiky. V čele zatím vítězícího hnutí ANO stojí předseda tohoto subjektu i české vlády Andrej Babiš, muž v konfliktu zájmů, který podle vlastních výroků z politiky neodejde „nikdy, nikdy“.

Proti němu se vymezují dvě předvolební koalice, Spolu a PirStan, které by v duchu jasného programu Antibabiš ideatoricky měly dosáhnout toho, co v roce 1998 na Slovensku v souboji všech s „Lukašenkem na Dunaji“ Vladimírem Mečiarem dokázal Mikuláš Dzurinda.

V tuto chvíli je hlavní otázkou to, zda se český volič chce blížit spíše Rusku, nebo spíše Německu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít