Napětí mezi Ukrajinou a Ruskem po jednání v Paříži

Německo, Francie a Ukrajina opět přišly s požadavkem, aby Rusko stáhlo své jednotky od východoukrajinské hranice. Stalo se tak na závěr setkání ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, ke kterému se ve formátu videokonference připojila i německá kancléřka Angela Merkelová.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij se v Paříži sešel s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Jednání skončilo vcelku rutinním závěrem, že všechny tři zastoupené země vyjadřují „podporu nezávislosti, suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny“.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Napětí mezi Ukrajinou a Ruskem po jednání v Paříži

Volodymyr Zelenskyj také vyzval ruského prezidenta Putina, aby se setkal s ním a oběma dalšími západoevropskými politiky v takzvaném normandském formátu, tvořeném Ukrajinou, Francií, Německem a Ruskem. „Chci, abychom ve čtyřech posoudili problém bezpečnosti východu Ukrajiny a deokupaci našich území,“ prohlásil v Paříži Zelenskyj.

Ten zároveň Emmanuelu Macronovi navrhl, aby podepsal deklaraci o přijetí Ukrajiny do EU – s poukazem na to, že své podpisy pod takovouto deklaraci už připojili představitelé několika jiných unijních zemí. V rozhovoru pro list Figaro ukrajinský prezident doslova prohlásil: „Přece nemůžeme přede dveřmi Unie a Aliance jen věčně sedět v čekárnách!“

V čekárně 13 let

A tady začínají četná ale. Ukrajina se v posledních týdnech opakovaně domáhala hlavně členství v NATO, které je pro ni v opravdu hrozivé situaci daleko důležitější. Jako na součást Aliance by se na ni vztahoval článek 5 Washingtonské smlouvy, který praví, že pokud je napadena jedna členská země NATO, je to považováno za útok na celé obranné uskupení, které se podle toho musí zachovat.

Zelenskyj, Macron a Merkelová vyzvali Rusko, aby stáhlo vojáky z hranic s Ukrajinou

Číst článek

Právě tomu se rozhodující evropské mocnosti snaží vyhnout, protože podobná povinnost znamená přímou ozbrojenou konfrontaci s Ruskem.

Reálná pomoc euroamerického světa Ukrajině je tedy ve světle právě konstatovaných skutečností velmi problematická. Proklamovaná solidarita a uskutečňovaná ekonomická pomoc jsou sice dobré a na Ukrajině jistě vítané, ale aktuální problém jejího přímého vojenského ohrožení ze strany Ruské federace neřeší.

Všech těchto jasných reálií je si samozřejmě vědomo i Rusko, které se tak ocitá v docela pohodlné situaci, protože operuje s tím, že zbraněmi proti němu Západ s pravděpodobností rovnající se jistotě nezasáhne. Dál tedy může snovat své nejrůznější plány, například jak vyslat do Donbasu své „mírotvorce“, anebo dokonce obě separatistické republiky jednoduše obsadit a pak se pokusit současnou čáru doteku posunout o 20–30 kilometrů západním směrem, takže by se za ní ocitl třeba i východoukrajinský Charkov.

V iž zmíněné severoatlantické čekárně Ukrajina sedí plných 13 let a v této chvíli je jistě třeba zvážit, jestli není právě teď nutné konečně jí otevřít vytoužené evropské dveře.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme