Co se děje na ukrajinsko-ruské hranici
Situace kolem Ukrajiny se zatím neustále vyostřuje. Jak se zdá, stále aktivněji si v tomto zatím latentním konfliktu vedou USA. Mluvčí Bílého domu Jen Psakiová na pravidelném pátečním briefingu uvedla, že některá opatření už byla podniknuta – a to jak zřejmá, tak méně zřejmá. Americká strana je podle ní v úzkém kontaktu se svými západními partnery a na mnoha úrovních vede jednání i s ruskou stranou.
Konflikt zatím sice nepřešel do horké fáze – a snad se tak ani nestane – ale přinejmenším rétorika je stále rezolutnější, a jak se zdá, také případy vzájemného porušování loni sjednaného příměří stále častější. V posledních týdnech se měly dokonce ztrojnásobit.
Ruská vojenská přítomnost na východoukrajinské hranici je podle západních zpravodajských služeb největší od počátku konfrontace na jaře 2014. Putinův mluvčí Peskov přitom před pár dny konstatoval, že ruská vojska v této oblasti „nikoho neohrožují“ a zůstanou tam tak dlouho, dokud to Kreml bude považovat „za nezbytné a účelné“.
Mnohem příkřejší je ovšem další z nejbližších prezidentových spolupracovníků, bývalý vicepremiér Dmitrij Kozak. Ten dokonce připustil, že „Moskva možná nakonec bude nucena postavit se na obranu obyvatel Donbasu“. Na separatistických územích už Rusko ostatně v posledních letech čile rozdávalo ruské osobní doklady – to je už samo o sobě také velmi výmluvný signál.
Velmocenský status Ruska
Zkusme si stručně zformulovat, jaké jsou nejbližší cíle obou stran. Ukrajina by samozřejmě přinejmenším v Donbasu ráda obnovila kontrolu nad územím obou samozvaných separatistických republik a v Kyjevě se poslední dobou ozývají hlasy, že by se to dalo zkusit i silou. To se ostatně mohlo stát bezprostřední příčinou aktuálního znepokojení Ruska, které svá vojska v oblasti posiluje už někdy od konce února.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj výbušné situace využil k tomu, aby v úterním rozhovoru s generálním tajemníkem NATO Stoltenbergem konstatoval, že jedinou spolehlivou bezpečnostní zárukou pro jeho zemi je co nejrychlejší začlenění Ukrajiny do aliance. Do něčeho takového se ale Západu kvůli nesouhlasné reakci Moskvy až doposud příliš nechtělo.
Zájem Ruska je přesně opačný – necelistvá a destabilizovaná Ukrajina mu vyhovuje a nejradši bude, když tento stav potrvá i nadále. Právě jihozápadní soused je pro Rusko zřejmě největší fantomovou bolestí po rozpadu Sovětského svazu před téměř třiceti lety.
Navíc je tu trvalá snaha Ruska a jeho prezidenta udržet jakýs takýs velmocenský status země, nebo ho dokonce ještě posílit. Právě proto – jak Putinovi ve čtvrtek telefonicky připomněla Angela Merkelová – se Ruská federace vojensky neangažuje jen ve svém nejbližším okolí, ale třeba i v Sýrii, Libyi i jinde. Ruští politici prostě zapomínají, jak na podobnou rozpínavost koncem 80. let minulého století doplatil nejdřív ekonomicky a pak i politicky Sovětský svaz.
Autor je komentátor Českého rozhlasu.
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata
Airbnb je zpátky. Nejen v krizi bydlení si Praha nemůže dovolit takto neregulovaný byznys s byty
Apolena Rychlíková
Definice trucovitosti na tři – ANO
Petr Honzejk