Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

V případě Azovského moře platí, že se jedná o vyústění důležité námořní trasy, jíž putují obrovské objemy zboží, obilí a nerostných surovin přes Černé moře. Jedná se tedy o strategickou dopravní tepnu, o kterou ani jedna ze stran nechce přijít.

I proto obě země uzavřely v roce 2003 dohodu, která mezi ně průliv i moře dělí k využívání rovným dílem. Svoboda mořeplavby a navigace se vztahuje také na plavidla třetích zemí v souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o mořském právu.

Výsledek provokací

Situaci ale zásadně změnilo rozhodnutí Moskvy napravit silou velkomyslnost sovětského vládce Nikity Chruščova, který Krym v roce 1954 daroval Ukrajině. Bylo to v době, kdy nikoho nenapadlo, že jednou se Sovětských svaz rozpadne a Kyjev bude spravovat vlastní území.

Ruský vojenský zábor Krymu byl ale především porušením závazku z roku 1994. V takzvaném budapešťském memorandu se Kreml společně se Spojenými státy a Velkou Británií zavázal garantovat územní celistvost Ukrajiny, která se výměnou zbavila jaderných zbraní zděděných po sovětské éře.

Když se Rusko rozhodlo nerespektovat své sliby a porušit mezinárodní právo, došlo také k narušení ustanovení týkajících se mořeplavby. Od záboru Krymu si vyhrazuje právo kontrolovat Azovské moře a přiléhající průliv samostatně. De iure mu to sice neumožňuje mezinárodní neuznání připojení Krymu k Rusku, de facto ale sílu na vynucování vlastních pravidel má.

Každopádně je ale dobře, že zabavení tří ukrajinských lodí s použitím střelby už odsoudila většina mezinárodního společenství. Alespoň co se týká Evropské unie, Severoatlantické aliance a Rady bezpečnosti OSN. Narušování svobody plavby, teritoriálních vod nebo námořního práva za pomoci zbraní by se nemělo tolerovat žádné zemi, ať je jakkoliv mocná. To ale nic nemění na faktu, že střet je výsledkem neustálých provokací obou stran, u nichž je těžké určit viníka.

Převzato z Plusu

Hodnověrné důkazy

V případě Azovského moře totiž platí, že letos v březnu zadržela rybářskou loď plující z Krymu Ukrajina. Rusko reagovalo zavedením inspekcí s odůvodněním možného teroristického ohrožení ze strany Kyjeva nebo krymských Tatarů. Ukrajina také hrozí sankcemi všem lodím plujícím do krymských přístavů, stejně jako Rusko hrozí nenadálými inspekcemi. Vzájemné znepříjemňování situace, ruská stavba mostu na Krymu a vše ostatní je součástí ekonomické a politické války, kterou obě země vedou.

Pro nás přihlížející a nezúčastněné strany je tedy zásadní trvat na několika věcech. Za prvé tvrdě trestat jakékoliv porušení platného mezinárodního práva ohledně teritoriální celistvosti. Sem spadá anexe Krymu. Za druhé zajistit, aby svoboda mořeplavby v souladu s platnými úmluvami nebyla narušovaná nikým. Za třetí se pokusit pomoci oběma stranám k nějakému druhu smíření, které bude respektovat stav de facto i de iure. Za čtvrté se ujistit, že naše reakce berou v potaz také vnitropolitické okolnosti.

Zahraničí vojenské dobrodružství totiž hraje do karet jak prezidentu Porošenkovi před prezidentskými volbami, tak ruskému prezidentu Putinovi, jehož popularita na domácí půdě klesá. Rusko mohlo reagovat mírněji, ukrajinský remorkér nemusely doprovázet dvě vojenské lodě. Doufejme, že ani jedna ze stran nedovolí další eskalaci násilí. V tom jim můžeme pomoci i my poté, co předloží hodnověrné důkazy o své verzi události.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít