Kdy Západ propásl šanci odvrátit současnou válku
„Tenhle den si budeme pamatovat všichni – čtvrtek 24. února 2022. Den, kdy šílené ruské vedení zahájilo velkou válku proti Ukrajině. Den, k němuž se všichni Ukrajinci a jejich přátelé po celém světě připravovali, ale zároveň ve skrytu duše doufali, že nikdy nenastane. Den, kdy Kreml zahájil válku v Evropě,“ říká ve svém rozsáhlém komentáři pro rozhlasovou stanici Deutsche Welle ukrajinský publicista Roman Gončarenko.
Právě v těchto dnech se tak trochu neprávem ptáme: Jak se něco takového mohlo stát?
Podle pana Gončarenka bychom odpověď měli hledat v moderních evropských dějinách, konkrétně v reakci legendárního Winstona Churchilla na výsledky dávné mnichovské zrady, kterou tehdy západní spojenci spáchali na tehdejším Československu: „Měli jste před sebou volbu mezi válkou a bezectností. Zvolili jste bezectnost – a dostanete válku!“
Také dnes nese nemalou část odpovědnosti za současný válečný požár na Ukrajině Západ. Když v roce 2014 Rusko Ukrajinu přepadlo poprvé, anektovalo Krym a vyvolalo separatistickou krizi v Donbasu, Západ vší silou držel tehdejší kyjevské vedení za obě ruce a přemlouval ukrajinské politiky, aby nevzdorovali a „neprovokovali“ tak Vladimira Putina.
‚Jak vyrobit Molotovův koktejl.‘ Ukrajinci zaplavili vyhledávač Google dotazy na výrobu zápalné lahve
Číst článek
To byla fatální chyba – tím spíš, že Západ nehodlal Ukrajině poskytnout sice smrtící, ale přece jen obranné zbraně, ani zavést proti Putinovu Rusku tvrdá odvetná opatření. Ta přišla zčásti až po sestřelení malajsijského boeingu, ale byla tak omezená a bezmocná, že Rusko jen přiměla, aby ve svých ohavných záměrech pokračovalo.
Putinovy plány
Pravdou je, že míru šílenosti ruského vedení a pasivně agresivní nálady mezi většinou ruského obyvatelstva, která Ukrajinu nevnímá jako nezávislý stát, podcenil i Kyjev. Ten dlouho nehodlal přerušit diplomatické styky s Ruskem, čímž svým západním spojencům vyslal osudový signál: Ono přece není tak zle, jak by se mohlo zdát.
Nakonec to znamenalo, že Západ propásl okamžik, kdy ještě bylo možné současnou válku odvrátit. Západní političtí lídři dali přednost přemlouvání Ruska – v naději, že jasného agresora se podaří uchlácholit.
Dějiny lidstva ale nezaznamenaly jediný příklad, že by něco takového někdy vyšlo. Rusko využilo peníze, utržené za svou ropu a zemní plyn, na vývoj nových zbraní a přípravu k apokalyptické válce nejen proti Ukrajině, ale proti celému Západu.
Přitom tu bylo dost těch, kdož na nebezpečí upozorňovali, vždyť Kreml a jeho propagandisté se svými záměry nikterak netajili. Je tedy čas chyby minulých let napravit.
Když ale byl nedávno na stanici DW tázán známý britský historik Timothy Garton Ash, zda Evropa míří k Helsinkám 2.0, anebo spíš k Jaltě 2.0, odpověděl: „Myslím si, že je tu jasné odhodlání mířit k Helsinkám, ale přece jen se bojím, že z toho nakonec může být ošklivý kompromis za zády Ukrajiny.“
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková