Turecko zaskočilo Spojené státy, ale i další členské země NATO, když se v roce 2017 rozhodlo nakoupit výkonný protivzdušný systém z Ruska. Američané své turecké partnery před obchodem varovali, ale Ankara se přesto rozhodla s Moskvou kontroverzní obchod uzavřít.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Politické zúčtování nadešlo právě v těchto dnech. Nejprve dorazila do Turecka první ruská nákladní letadla s komponenty systému S-400, o pár dnů později Washington oznámil, že splní varování a Turecko vybavené ruským systémem se nebude dále moci podílet na programu dodávek nejmodernějších stíhaček F-35.

Nejde přitom jen o to, že Turecko nebude mít nejvýkonnější stroje současnosti, ale o mnohem rozsáhlejší politické a ekonomické dopady. Turecké firmy, které měly dodávat nebo už dodávají stovky různých komponentů pro F-35, o tyto zakázky přijdou. Úhrnem půjde o devět miliard dolarů během produkční doby.

Tyto podniky se na program F-35 připravovaly celá léta a budou jen těžko hledat alternativní výrobní náplň. Turečtí představitelé sice tvrdí, že výsledně na odchodu výroby vydělají, ale tomu málokdo věří, Turecko může v důsledku toho navíc přijít o přístup k dalším technologiím. Utrpí ale i celý mezinárodní program F-35, protože přesun výroby z Turecka jinam může stát i více než půl miliardy dolarů.

Turecké odcházení

Jak se Američané a Turci dostali až do tohoto bodu? Postupný odchod Turecka z bloku atlantických států trvá už celá léta, a zahrnuje i zhoršení vztahů s evropskými zeměmi a Evropskou unií. Souvisí také s novým druhem nacionalismu a zaváděním autoritativnějšího druhu politiky ze strany nynějšího prezidenta Erdogana.

Převzato z Plusu

A nepochybně souvisí i s tím, že ruský prezident Putin po sestřelení ruského vojenského letounu v oblasti turecko-syrské hranice úspěšně zaklekl na Erdogana a přiměl ho revidovat řadu strategických, politických i obchodních rozhodnutí. Je příznačné, že americký prezident se naopak ani teď neodhodlal zavést proti Turecku ekonomické sankce, ačkoli to velmi hlasitě požadují kongresmani za republikánskou i demokratickou stranu.

Před nákupem ruského systému S-400 NATO varovalo Turky dlouhodobě. Důvody jsou několikeré, jeden z těch hlavních spočívá v tom, že ruský systém není kompatibilní se systémy používanými v NATO. Také existuje obava, že S-400 by vlastně sloužil ke sběru a analýze dat o bojových schopnostech stíhačky F-35A, ale i obecně o dění v aliančních jednotkách v rozsáhlé oblasti kolem Turecka. Proto americká podmínka zněla: buď budete mít S-400, nebo F-35.

A v neposlední řadě je to signál, že Turecko spolupráci s členy NATO už nepovažuje za strategickou volbu, a dokonce že ani nehodlá respektovat jejich bezpečnostní zájmy. Erdogan si vybral ruský systém, i s politickými a ekonomickými náklady, které to pro něj znamená.

Do ruské náruče

Jeho argument zní, že tento sofistikovaný protiletecký systém Turecko nutně potřebuje pro ochranu své hranice se Sýrií a Irákem, ve skutečnosti vojenskými trpaslíky. S-400 bude spíše vyžadovat nákup další ruské techniky, jako jsou rakety a radary, protože s těmi dosavadními západní provenience bude Turkům k ničemu.

Současně přijde o možnost používat letoun, který by jej udržel mezi špičkou tváří v tvář regionálním hrozbám, a ruská nabídka dodávek ruské stíhačky Su-35 jako alternativy k americké F-35 tuto škodu asi nezacelí.

A v neposlední řadě, pozdvihne význam Řecka pro Spojené státy v oblasti východního Středomoří na úkor Turecka.

Je v tom hodně ironie, Turecko kdysi přivedla do řad NATO obava z Ruska, tehdy v sovětském provedení.

Nedávno turecký ministr zahraničí Mevlüt Cavusoglu šokoval účastníky setkání k 70. výročí NATO tvrzením, že jeho země musí vyvažovat své vztahy s Ruskem a ostatními zeměmi. Teď se zdá, že se tato rovnováha nějak až příliš vyšinula na druhou stranu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít