Ruský exodus po sto letech

Před sto lety, v roce 1922, Lenin vyhnal z Ruska elitu ruské inteligence. Po sto letech se exodus zopakoval. Tentokrát prchají chytřejší Rusové před režimem Vladimira Putina. Spisovatelka Linor Goraliková, žijící v Izraeli a pracující v Rusku, zveřejnila své zápisky ze tří míst nové ruské emigrace: z Tbilisi, Jerevanu a Istanbulu. Jde o dílo, které se formou i významem pro ruskou literaturu blíží slavným Zápiskům Ilji Ilfa.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Moskva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bývalý opoziční poslanec Státní dumy Dmitrij Gudkov

Bývalý opoziční poslanec Státní dumy Dmitrij Gudkov | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Uvedu několik citátů, které svědčí o duševním stavu nových emigrantů. Všechny postavy označuje Goraliková stejným písmenem N, byť to jsou různí lidé.

Přehrát

00:00 / 00:00

Alexandr Mitrofanov: Ruský exodus po sto letech

„Proč bych se měl stydět za to, že jsem Rus?“ říká N podrážděně. „Copak se mám stydět za to, že mám ruce a nohy?“ A vedle toho: „Mluvíme o studu a o tom, že je hrozně těžké zformulovat, za co se tolik stydíme. Za léta svého podělaného sluníčkářství,“ říká N.

„N, která je v Gruzii už tři roky, podrážděně říká o nových emigrantech: Snaží se sem dovézt svou Moskvu. Nemají tady prý normální kafe take away… A začínají pohrdat velkou zemí, která je přijala.“ A vedle toho: „Prodavačka v malém (gruzínském) obchůdku řekla N: Ty jsi Ruska!, otočila se a šla pryč. N se rozbrečela a vykřikla: Fuck you! I hate Putin! Prodavačka se vrátila.“

Rukojmí darebáka z Kremlu

A tento citát shrnuje hlavní pocit nové ruské emigrace: „Všemi rozhovory prostupuje jedno téma: Je co dělat a je možné to dělat donekonečna. Učit se místní jazyk, poslouchat přednášky, přednášet, navštěvovat kursy, pořádat kursy, zabydlovat se v bytě, komunikovat spolu, podporovat se navzájem na síti a mimo ni a tak dál. Jenže uvnitř máme hrůzu. Co to děláme? Proč to děláme? K čemu to je? Co s námi bude?“

Bývalý opoziční poslanec Státní dumy Dmitrij Gudkov je v emigraci už řadu měsíců. Teď napsal: „Dokonce ti nejlepší, nejsprávnější Rusové, kteří se zřekli Putina, jsou stejně Rusové… Tato situace bude dlouho neměnná. Jsme ruští občané. V našich pasech jsou razítka Putinova režimu… Dokud režim trvá, válka bude pokračovat. A nás tady budou mnozí vnímat jako putinovce… Jsme vyvrhelové omylem. Rukojmí darebáka z Kremlu. Dokud je tam, jsme za mříží, která nás odděluje od zbytku světa.“

Právník, filozof a publicista Vladimir Pastuchov je v emigraci už léta. Teď napsal: „Dne 24. února 2022 přestalo Rusko existovat jako geopolitická realita v historické formě, která nám byla dosud tradičně známa. Zbylo jen zdání 140 milionů rozdělených buněk, které pokračují ve svém soukromém individuálním bytí v mrtvém těle ruské civilizace. Její zmrazené tělo bude, dokud bude Putin naživu, plavat v tekutém dusíku v obrovském poláriu zvící sedminu zemské souše. Jakmile Putin zmizí, vyvalí se toto tělo ven a pod vlivem vysokých teplot se rozplizne, rozpadne se na tkáně a orgány. Žádný alternativní příběh pro Rusko už na skladě dějin není.“

Autor je komentátor serveru novinky.cz

Alexandr Mitrofanov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme