Neustálý boj o demokracii, to je 30 let samostatnosti Slovenska

Když se před 30 lety dělilo Československo, málokdo si dokázal představit, jak bude samostatnost obou států v praxi vypadat. Dnešní generaci třicátníků naopak chybí povědomí, co to vlastně Československo bylo. Nostalgie po společném státě je dnes generační záležitostí a zmizí v momentě, kdy už nebudou slyšet hlasy těch, kteří federaci zažili.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Protesty proti vládním opatřením proti koronaviru v Košicích. Na snímku Robert Fico

Protesty proti vládním opatřením proti koronaviru v Košicích. Na snímku Robert Fico | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Rozdělení federace nebylo před rokem 1993 doprovázeno referendem. Bylo by zajímavé vidět, jaká část slovenské i české společnosti tehdy skutečně chtěla samostatnost. I když bylo mnoho lidí, kteří si přáli, aby Československo pokračovalo, dnes se zdá, že značná většina z tehdejších federalistů se smířila se zánikem federace. Dokonce časem dospěli k závěru, že samostatnost státu byla užitečná, neboť jednou provždy vyřešila česko-slovenské národnostní neshody. A také byla začátkem samostatné existence státu, který by k ní tak jako tak směřoval.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kamila Pešeková: Neustálý boj o demokracii, to je 30 let samostatnosti Slovenska. Jako přínos ji nevnímá 45 procent Slováků

Zajímavý je v této souvislosti průzkum, který na Slovensku zveřejnili jen před několika dny. Rozdělení hodnotí pozitivně necelých 46 procent respondentů, naopak 45 procent nevnímá konec federace jako přínos. Z českého pohledu jde o čísla možná trochu překvapivá, hlavně v souvislosti se v Česku převládajícím názorem, že rozpad Československa chtěli především Slováci.

Ti získali svým osamostatněním jednoznačně větší sebevědomí, zbavili se možná nepříjemného stínu staršího českého bratra. Ten původně od roku 1918 na slovenského mladšího sourozence dohlížel a chránil ho. Zahrnul ho do společného státního útvaru a zasloužil se také o jeho proměnu a rozvoj. Po sametové revoluci ale byla na Slovensku čím dál častěji v různých formách patrná touha vydat se vlastní cestou.

Období uplynulých třiceti let samostatného Slovenska by se dalo označit za permanentní boj o demokratické uspořádání. Nástup vlády Vladimíra Mečiara hned v začátcích, později také Roberta Fica, ukázal, že ve slovenských dějinách se demokratické principy nestihly zakořenit dostatečně hluboko. Naopak vlády Mikuláše Dzurindy nebo Ivety Radičové dokládaly, že na Slovensku se naopak vždy najde dostatek těch, kteří jsou přesvědčeni o správnosti demokracie.

K ní patří i ochota a schopnost ke kompromisům, které nepovažují za něco apriorně špatného. Události posledních týdnů na Slovensku ukazují, že o demokratické hodnoty je skutečně potřeba bojovat neustále.

Masivní vystěhovalectví 

Jeden problém ale trápí současné Slovensko tak jako před třiceti lety. Jde o masivní vystěhovalectví ze země. Ze Slovenska odcházejí vzdělaní lidé, kteří v zahraničí dostávají větší prostor na seberealizaci. Ne nadarmo se říká, že Praha je druhým největším slovenským městem. S tím souvisí i životní úroveň, která je v České republice stále ještě vyšší než na Slovensku.

Historik Michal Stehlík: Slováci měli Čechy za vychytralé a lenivé. A Češi? Ti si ukradli i vlajku

Číst článek

V jednom aspektu Slovensko ale Českou republiku předběhlo. Tím je přijetí eura. Pro slovenskou ekonomiku to byl důležitý krok, bez členství v eurozóně by dnešní složitou dobu, ovlivněnou inflací, pravděpodobně zvládala mnohem hůř.

Slovenská společnost se během svého samostatného fungování musela potýkat s problémy, jako jsou korupce a něco, co by se dalo označit jako klanovitost. Kdy zkrátka rodinné vazby jsou silnějším poutem než cokoli dalšího. Ve veřejném prostoru se tak vytvořily struktury, které prosazovaly své zájmy na úkor státu nebo společnosti jako celku. To vedlo nejen k únosu syna prezidenta Michala Kováče, ale také k vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. I tyto kriminální události patří k dědictví prvních třiceti let existence samostatného Slovenska.

Pokud existuje oblast, která buduje mosty mezi oběma národy neúnavně, je to kultura. Oblíbenost českých umělců na Slovensku i těch slovenských v Česku je nebývalá. Tato kulturní diplomacie funguje nejen jako vzájemné obohacení, ale také působí na mladou generaci, která na jazyk druhého státu není tak zvyklá a která by mohla mít větší problémy s porozuměním.

Ať už jsou tedy pohledy na samostatnost obou států jakékoli, právě respekt, propojenost a vzájemné obohacování je způsob, jak mohou jakékoli dva národy vedle sebe existovat. Tím spíš pokud jde o Česko a Slovensko, které kdysi tvořily společný stát.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Kamila Pešeková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme